§ 1
Použití rozpočetních úvěrů podle účelů
(1) Výše prostředků určených státním rozpočtem (dále jen "úvěry") k úhradě výdajů určitého druhu (§ 2 věta první rozpočtového zákona) je, pokud z rozpočtového zákona neplyne jinak (§§ 3, 4, 5, 6, 7, 12 a 18 rozpočtového zákona), hranicí pro uhrazování výdajů. Za úvěry v rozpočtech národních výborů určené na výdaje neinvestiční se považují částky zařazené v nich po úpravě provedené podle § 17 rozpočtového zákona.
(2) Za nutné potřeby podle § 2 věty druhé rozpočtového zákona lze považovati jen takové potřeby, jejichž neodkladného uspokojení vyžaduje plnění závazků založených na zákonu nebo na jiném právním důvodu nebo plnění nezbytných úkolů státu, zejména provádění pětiletého hospodářského plánu a zabezpečení nerušeného chodu státní správy. Nutnost potřeby se především posuzuje s hlediska zájmu celého státu, nikoli jen s hlediska dotčené jeho oblasti nebo dotčeného oboru státní správy.
(3) Úvěrů povolených pro určitý účel se smí použíti, i když jsou splněny podmínky stanovené v § 2 rozpočtového zákona, jen ve výši nezbytně potřebné k dosažení tohoto účelu. To platí také o uvolňování zúčtovatelných záloh, jež mohou býti povolovány jen v mezích příslušných předpisů a ve výši potřebné pro příslušný účel a jichž lze použíti jen do 31. prosince 1950, po případě, jde-li o výdaje uvedené v § 9 větě druhé rozpočtového zákona, do 15. února 1951.
(4) Jsou-li úvěry, z nichž stát prostřednictvím ústředního úřadu podporuje stavební investice a koupě nemovitostí prováděné subjekty stojícími mimo obor státní správy, zařazeny jinde než v kapitole 21 státního rozpočtu, nutno použití těchto úvěrů předem projednati po stránce odborné (technické a technicko-hospodářské) s ministerstvem techniky.
(5) Mají-li národní výbory ve svém rozpočtu zařazeny příspěvky na stavební investice a koupě nemovitostí prováděné subjekty stojícími mimo obor státní správy, mohou takové příspěvky poskytnouti jen po předchozím technickém přezkoušení.