IX.
Meritorní přezkum návrhu
27. Po posouzení ústavnosti procedury přijetí napadeného zákona se Ústavní soud zaměřil na jeho věcný soulad s ústavním pořádkem.
28. Ustanovení § 70 písm. d) s. ř. s. v rozsahu, v němž bylo napadeno, podle výkladu zastávaného rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu vylučuje soudní přezkum rozhodnutí o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou podle § 67 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Jedná se totiž o rozhodnutí, které splňuje podmínky napadeného ustanovení, neboť vydání je závislé výhradně na posouzení zdravotního stavu, a zároveň se nejedná o rozhodnutí, které by samo o sobě představovalo právní překážku pro výkon povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti. Jinými slovy, rozhodování o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou se dotýká právní sféry jednotlivce, resp. jeho veřejných subjektivních práv (v opačném případě by se ani o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. nejednalo), avšak dobrodiní soudního přezkumu je dotčené osobě upřeno.
29. Podle ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny může být sice soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy vyloučen (čl. 36 odst. 2 Listiny, věta první in fine), z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny (čl. 36 odst. 2 Listiny, věta druhá). Pojem "základních práv a svobod podle Listiny" ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny byl přitom v judikatuře Ústavního soudu již dříve vyložen tak, že dopadá i na práva zakotvená v hlavě čtvrté Listiny (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 11/2000 ze dne 12. 7. 2001, N 113/23 SbNU 105, 322/2001 Sb.). Pokud by tudíž Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o (ne)uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou podle § 67 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti se dotýká některého ze základních práv podle Listiny, bylo by vyloučení jeho soudního přezkumu nutno považovat za protiústavní.
30. Ústavní soud se ztotožňuje s právním názorem navrhovatele, podle něhož je ustanovení § 67 zákona o zaměstnanosti, na jehož základě rozhodování o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou probíhá, zákonnou realizací čl. 29 odst. 1 a 2 Listiny zakotvujících mimo jiné právo osob zdravotně postižených na zvýšenou ochranu zdraví při práci, na zvláštní pracovní podmínky, na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. V tomto směru je argumentace navrhovatele přiléhavá stejně jako názory implicite, resp. explicite vyjádřené v rozsudku Městského soudu v Praze či i v usnesení 6. senátu Nejvyššího správního soudu (citovány shora v bodech 4 a 5). Nelze zde ani přehlédnout, že v řízení, z něhož derogační názor vzešel, o neexistenci výluky nepochyboval nejen žádný z rozhodujících soudů, ale ani Ministerstvo práce a sociálních věcí, podávající proti rozsudku Městského soudu v Praze kasační stížnost, neboť ta byla opřena o zcela jinou argumentační linii.
31. Rozhodnutí o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou předurčuje, zda se osoba zdravotně postižená, jež je zvláštním nositelem ústavně garantovaných práv ve smyslu čl. 29 Listiny, fakticky domůže zvýšené ochrany vyjádřené konkrétními opatřeními v rovině podústavního práva (např. v oblasti pracovní rehabilitace), resp. zda bude za nositele základního práva pro účely prováděcích zákonů považována. Negativní rozhodnutí v této věci tudíž dotčenou osobu může o ústavně garantovanou ochranu připravit.
32. Rozhodnutí o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou se dle Ústavního soudu dotýká i práva na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny, avšak ustanovení čl. 29 odst. 1 je v oblasti postavení osob zdravotně postižených v pracovněprávních vztazích možno považovat za lex specialis k ustanovení čl. 31 Listiny (srov. i Wintr, J. Komentář k čl. 29, in: Wagnerová, E. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012, str. 620 a 621).
33. Z uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o (ne)uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou (resp. rozhodnutí o odvolání proti němu) je rozhodnutím týkajícím se základního práva podle Listiny ve smyslu jejího ustanovení čl. 36 odst. 2, pročež vyloučení tohoto rozhodnutí ze soudního přezkumu bylo by protiústavní.
34. Ústavní soud se dále zaměřil na posouzení otázky, zda konkluze takto vyjádřená (bod 33) musí nutně vést k derogaci napadeného ustanovení. Zde uzavřel, že napadené zákonné ustanovení (týkající se - budiž znovu připomenuto - jen přezkoumávání zdravotního stavu) není protiústavní v celé své šíři (jako takové bylo koneckonců po celé desetiletí bez větších pochybností aplikováno), nýbrž "pouze" působí protiústavně při vztažení na (některá) specifická rozhodnutí dotýkající se základních práv; k tomu došlo ve věci projednávané Nejvyšším správním soudem a předtím Městským soudem v Praze.
35. Ústavní soud nemá námitek proti právnímu názoru navrhovatele, podle něhož negativní rozhodnutí ve věci uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou samo o sobě nezakládá právní překážku k výkonu povolání či zaměstnání; Ústavní soud přitakává navrhovateli i v tom, že opačný výklad napadeného ustanovení nebyl by vhodným řešením nastíněného protiústavního stavu. Správně totiž navrhovatel postřehl, že takovým výkladem by sice protiústavní dopad výluky soudního přezkumu byl odstraněn, avšak to jen za cenu výkladu dotčeného zákonného ustanovení contra legem; uchýlit se k této možnosti je přijatelné jen naprosto výjimečně, a to ještě pouze za situace, že jinak protiústavnost vyřešit nelze. Bude dále vysvětleno, že to není případ nyní projednávaný.
36. Přes uvedené Ústavní soud konstatuje, že napadené ustanovení nejenže lze, ale je přímo nutno interpretovat tak, že v něm zakotvená výluka, byť v mnohých jiných případech opodstatněná, nesmí dopadat s ohledem na ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny na taková rozhodnutí, která se dotýkají základních práv Listinou garantovaných. Tato interpretace neargumentuje tedy s nepřiléhavým (srov. bod 35) odkazem na samo ustanovení § 70 písm. d) s. ř. s., nýbrž výklad konkrétního pojmu užitého v napadeném ustanovení doplňuje pravidlem plynoucím z předpisu vyšší právní síly (k tomu srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1554/08 ze dne 15. 1. 2009, N 12/52 SbNU 121, bod 24). Výsledkem uvedené interpretace napadeného zákonného ustanovení je závěr vyjádřitelný takto:
Úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob, jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny,
- ledaže by samy o sobě znamenaly právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti,
- nebo ledaže by šlo o úkony dotýkající se základních práv zaručených Listinou.
37. Úkon, jímž správní orgán rozhoduje o otázce (ne)uznání osoby za osobu zdravotně znevýhodněnou, je přitom právě tím úkonem, jenž sice sám o sobě neznamená žádnou z právních překážek uvedených v ustanovení § 70 písm. d) s. ř. s., avšak bez pochyb se dotýká základních práv posuzované osoby.
38. Pro uvedené Ústavní soud návrh na derogaci přezkoumávaného zákonného ustanovení zamítl, současně však z důvodu nastolení právní jistoty připojil interpretativní nálezový výrok zaručující (nejen pro případ navrhovatelem řešený) ústavně nezpochybnitelné právo na přezkum rozhodnutí, o němž správně navrhovatel usoudil, že se dotýká ústavně zaručených základních práv jednotlivce.
39. V tomto kontextu rovněž Ústavní soud doplňuje, že pokud by v projednávané věci upřednostnil derogaci před shora nastíněným řešením, otevřela by se tím možnost přezkumu celé řady lékařských posudků (resp. přesněji řečeno rozhodnutí z nich odvozených), které se základních práv jednotlivce nedotýkají; k takovému přístupu se Ústavní soud vyjádřil velmi rezervovaně (byť nepřímo) již ve své dřívější judikatuře (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 11/08 ze dne 23. 9. 2008, N 155/50 SbNU 365, zejm. bod 35).
40. Ústavní soud zdůrazňuje, že uvedené samo o sobě nijak nepředjímá, v jakém rozsahu bude soudní přezkum rozhodnutí závisejícího na odborném posouzení zdravotního stavu prováděn; lze přirozeně předpokládat, že soudní přezkum v této věci bude sloužit toliko k eliminaci excesů, popřípadě dohledu nad zákonností rozhodnutí a procesu, který vydání rozhodnutí předcházel (včetně způsobu zjišťování zdravotního stavu posuzované osoby), nikoliv však k odborné polemice se skutkovými závěry obsaženými v rozhodnutí, resp. v lékařském posudku, o nějž bylo toto rozhodnutí opřeno.