Článek 43
(1) Má-li osoba - které přísluší podle právních předpisů jednoho ze smluvních států dávky za škodu, která vznikla na území druhého smluvního státu podle jeho právních předpisů - nárok na náhradu škody proti třetí osobě, přechází nárok na náhradu škody na nositele prvního smluvního státu povinného k plnění podle právních předpisů pro něj platných; druhý smluvní stát tento přechod nároku uzná.
(2) Mají-li vůči třetí osobě při použití odstavce 1 nárok na náhrady na základě téhož případu utrpěné škody nositelé obou smluvních států, jsou pak spoluvěřiteli. Třetí osoba může nároky přenesené podle odstavce 1 uspokojit vůči oběma nositelům platbou jednomu z nich. Ve vztahu mezi sebou jsou nositelé povinni k dílčímu vzájemnému vyrovnání v poměru podle výše dávek, které mají poskytovat.