Článek 37
(1) Žádosti, prohlášení a opravné prostředky, které mají být podány podle právních předpisů jednoho smluvního státu v určité lhůtě správnímu orgánu, soudu nebo nositeli, považují se za podané ve lhůtě, jestliže během stejné lhůty byly podány u příslušného orgánu, soudu nebo nositele druhého smluvního státu.
(2) Žádost o dávku podaná podle právních předpisů jednoho smluvního státu se považuje současně za žádost o odpovídající dávku podle právních předpisů druhého smluvního státu. To neplatí, pokud žadatel výslovně požaduje, aby přiznání dávky ve stáří podle právních předpisů druhého smluvního státu bylo odloženo.