Článek 29
(1) Získá-li nárok na dávky v nezaměstnanosti podle právních předpisů jednoho smluvního státu osoba s bydlištěm na území druhého smluvního státu, pak bude tyto dávky vyplácet příslušný nositel prvého smluvního státu podle jeho právních předpisů za předpokladu, že osoba v souladu s předpisy o pobytu cizinců zůstane na území tohoto smluvního státu, bude k dispozici jeho nositeli v místě posledního zaměstnání a splňovat další podmínky stanovené pro osoby s bydlištěm v tomto smluvním státě.
(2) Doba vyplácení dávek v nezaměstnanosti nositelem jednoho smluvního státu se sníží o dobu, po kterou osoba pobírala tyto dávky od nositele druhého smluvního státu v průběhu posledních 12 měsíců před uplatněním nároku na dávky vůči nositeli prvého smluvního státu.