A. Pro smluvní strany v geografickém rozsahu EMEP
1. Kritické zátěže acidity pro ekosystémy (ve smyslu článku 1) jsou stanoveny v souladu s Příručkou metodik a kritérií pro modelování a mapování kritických zátěží a úrovní a účinků, rizik a trendů znečišťování ovzduší, vypracované na základě úmluvy. Kritické zátěže představují maximální množství acidifikující depozice, kterou může ekosystém dlouhodobě tolerovat, aniž by byl poškozen.
Kritické zátěže acidity způsobené dusíkem berou v úvahu procesy odstraňování dusíku v rámci ekosystému (např. příjmem dusíku rostlinami). Kritické zátěže acidity způsobené sírou jsou takové zátěže, které - z dlouhodobého hlediska - nemají nepříznivé účinky na strukturu a funkce ekosystémů. Kombinovaná kritická zátěž acidity způsobená dusíkem a sírou uvažuje dusík pouze tehdy, je-li depozice dusíku vyšší, než odstraňování dusíku ekosystémovými procesy, jako je příjem vegetací. Všechny kritické zátěže sdělené smluvními stranami a schválené výkonným orgánem jsou shrnuty pro využití při modelovém integrovaném posuzování použitém jako vodítko pro stanovení závazků snížení emisí v příloze II.