Článek 41
Osvobození od zdanění
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci jsou v přijímajícím státě osvobozeni od všech daní a poplatků, a to osobních nebo věcných, celostátních, oblastních nebo místních, s výjimkou:
a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty do ceny zboží nebo služeb;
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu, s výhradou ustanovení článku 28;
c) pozůstalostních nebo dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení písmene b) článku 43;
d) daní a poplatků ze soukromého příjmu, včetně výnosu z kapitálu, který má svůj pramen v přijímajícím státě, a z majetkových daní vztahujících se na investice, vložené do obchodních nebo finančních podniků v přijímajícím státě;
e) daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
f) registračních, soudních, listinných, hypotečních a kolkových poplatků, s výhradou ustanovení článku 28.
2. Členové služebního personálu jsou osvobozeni od daní a poplatků ze mzdy, kterou dostávají za svoje služby.
3. Členové konzulárního úřadu kteří zaměstnávají osoby, jejichž mzdy nebo platy nejsou vyňaty z daně z příjmů v přijímajícím státě, musí plnit povinnosti, které zákony a nařízení tohoto státu ukládají zaměstnavatelům v souvislosti s vybíráním daně z příjmu.