§ 1
Nárok na dovolenou
(1) Zaměstnanec, jehož pracovní poměr u téhož zaměstnavatele trvá nepřetržitě alespoň 11 měsíců (čekací doba), má nárok na placenou dovolenou na zotavenou za běžný kalendářní rok, jestliže v něm konal práci alespoň 75 dnů.
(2) U zaměstnance, který skončil povinnou školní docházku nebo který úspěšně skončil studium na výběrové nebo vysoké škole a vstoupil bez zbytečného průtahu do pracovního poměru, činí čekací doba 5 měsíců. Čekací doba 5 měsíců platí též pro ženu, která pečuje alespoň o jednoho příslušníka domácnosti a vstoupí do pracovního poměru z domácnosti. Nejde-li o prvý vstup z domácnosti do pracovního poměru, přísluší ženě tato výhoda, jen trvalo-li přerušení pracovního poměru alespoň dva roky, pokud neprokáže, že dřívější pracovní poměr rozvázala z důležitých rodinných nebo zdravotních důvodů.
(3) Zaměstnancům, kteří splní podmínku pětiměsíční čekací doby (odstavec 2) v kalendářním roce, v němž vstoupili do zaměstnání, přísluší za tento kalendářní rok, jestliže v něm konali práci alespoň 75 dnů, poměrná část dovolené. Splní-li však v tomto roce podmínky uvedené v odstavci 1, mají nárok na plnou dovolenou.