I. Úvod
1. Účelem této přílohy je poskytnout smluvním stranám Úmluvy vodítko pro identifikaci nejlepších dostupných technik s cílem umožnit jim splnit povinnosti čl. 3 odstavec 5 protokolu. Další popis a návod týkající se nejlepších dostupných technik je poskytnut v návodu přijatém smluvními stranami na zasedání Výkonného orgánu a může být aktualizován podle potřeby na základě konsenzu smluvních stran na zasedání Výkonného orgánu.
2. Pojem "nejlepší dostupná technika" (BAT) znamená nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje činností a jejich pracovních či provozních metod, které indikují praktickou vhodnost jednotlivých technik a jejich využití jako principiálního základu pro stanovení emisních limitů určených k prevenci emisí a v případech, kde preventivní vyloučení emisí není uskutečnitelné, obecně ke snížení emisí a jejich dopadů na životní prostředí jako celek:
- "techniky" zahrnují jak používané techniky, tak způsob, jakým je dané zařízení projektováno, konstruováno či vybudováno, udržováno, provozováno a odstaveno/demontováno,
- "dostupnost" techniky znamená techniky vyvinuté v takovém měřítku, které umožňuje jejich uplatnění v příslušném průmyslovém sektoru za ekonomicky a technicky schůdných podmínek, přičemž jsou brány v úvahu náklady a výhody, bez ohledu na skutečnost, zda jsou či nejsou dotyčné techniky využívány či vyráběny na území dotyčné smluvní strany, pokud j sou tyto techniky přiměřeně dostupné jejich provozovateli,
- "nejlepší" znamená nejúčinnější při dosahování vysoké obecné úrovně ochrany životního prostředí jako celku.
Při určování nejlepších dostupných technik by měla být věnována zvláštní pozornost, obecně nebo ve zvláštních případech, faktorům uvedeným níže, přičemž jsou brány v úvahu náklady a přínosy opatření a principy předběžné opatrnosti a prevence:
- využití nízkoodpadových technologií,
- využití méně nebezpečných látek,
- posilování regenerace a recyklování látek vznikajících a využívaných v procesech a posilování regenerace a recyklování odpadů,
- srovnatelné procesy, zařízení nebo metody provozu, které již byly úspěšně ověřeny v průmyslovém měřítku,
- technický pokrok a změny vědeckotechnických poznatků a jejich interpretaci,
- povaha, účinky a množství dotčených emisí,
- datum objednání nových nebo stávajících zařízení,
- doba potřebná k zavedení nejlepších dostupných technik,
- spotřeba a povaha surovin (včetně vody) využitých v procesu a jeho energetická účinnost,
- potřeba předcházet nebo snižovat na minimum celkové dopady emisí na životní prostředí a příslušných souvisejících rizik pro životní prostředí,
- potřeba předcházet haváriím a minimalizovat jejich důsledky pro životní prostředí.
Pojem nejlepší dostupné techniky není zaměřen na předepisování nějaké specifické technologie nebo techniky, ale na to, aby byly brány v úvahu technické charakteristiky sledovaných zařízení, jejich geografické umístění a místní environmentální podmínky.
3. Údaje ohledně účinnosti opatření k omezování emisí a o jejich nákladech jsou založeny na dokumentech získaných a přezkoumaných účelovou pracovní skupinou a přípravnou pracovní skupinou o perzistentních organických polutantech. Pokud není uvedeno jinak, jsou uvedené techniky pokládány za zavedené a osvědčené na základě provozních zkušeností.
4. Zkušenosti s novými závody zahrnující nízkoemisní techniky a zkušenosti s dovybavováním existujících závodů stále rostou. Návod uvedený výše v odstavci 1 bude proto nutno pravidelně rozpracovávat a pozměňovat. Nejlepší dostupné techniky (BAT) zjištěné pro nové závody mohou být obvykle používány i ve stávajících závodech za předpokladu, že bude poskytnuta dostatečná přechodná doba a že tyto technologie budou přizpůsobeny.
5. Návod zmíněný výše v odstavci 1 výše uvádí řadu opatření s širokým rozsahem nákladů a účinností. Volba opatření pro každý jednotlivý případ bude záviset na řadě faktorů, včetně ekonomických podmínek, technologické infrastruktury a kapacity, a již zavedených opatřeních na omezování emisí.
6. Nejdůležitějšími perzistentními organickými polutanty emitovanými ze stacionárních zdrojů jsou:
a) polychlorované dibenzo-p-dioxiny/furany (PCDD/PCDF);
b) hexachlorbenzen (HCB);
c) polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH).
Příslušné definice jsou uvedeny v příloze III tohoto protokolu.