Článek 4
Daňový domicil
1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo ve smluvním státě" znamená pro účely této smlouvy jakoukoli osobu, která je podle daňových předpisů tohoto smluvního státu považována za osobu bydlící v tomto smluvním státě, případné mající v tomto smluvním státě sídlo.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, bude její bydliště pro účely této smlouvy určeno podle těchto pravidel:
(a) Bude se předpokládat, že tato osoba má bydliště v tom smluvním státě, v němž má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, bude se předpokládat, že má bydliště v tom smluvním státě, s nímž jsou její osobní a hospodářské vztahy nejužší (v dalším textu "středisko životních zájmů").
(b) Jestliže nemůže být určen smluvní sát, v němž tato osoba má středisko životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý být v žádném z obou smluvních států, bude se předpokládat, že má bydliště v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje
(c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, bude se předpokládat, že má bydliště v tom smluvním státě, jehož je státním občanem.
(d) Jestliže tato osoba je státním občanem obou smluvních států nebo jestliže není státním občanem žádného z nich, rozhodnou příslušné úřady smluvních států otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná, než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, bude se předpokládat, že má sídlo v tom smluvním státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.