§ 34.
(1) Dopravní licence nepotřebují kromě vlastní státní správy:
a) osoby, které provozují dopravu svých zaměstnanců, pokud toho potřebují pro provoz svého podniku,
b) osoby, které dopravují náklady k vlastním účelům:
aa) jde-li o dovoz nákladů, které jsou předmětem výrobního nebo obchodního podnikání takového dopravovatele, k odběratelům těchto nákladů, počítajíc v to vlastní podniky (prodejny a prodejní sdružení, na nichž dopravovatel je zúčastněn) zprostředkující odbyt těchto nákladů, nebo
bb) jde-li o dopravu nákladů, určených ke spotřebě, zpracování nebo použití dopravovatelem neb o dopravu vlastního zboží na nádraží a z něho, nebo k překladišti nebo z něho,
cc) jde-li o dopravu nákladů, určených ke spotřebě nebo použití vlastními zaměstnanci dopravovatele,
c) osoby, které provozují nepravidelnou hromadnou dopravu osob z ciziny do zdejšího celního území a zpět,
d) osoby mající traktory a jiná podobná motorová vozidla používaná v zemědělství, průmyslu, obchodu a živnostech, prokáže-li se úřední zkouškou typu nebo jednotlivého motorového vozidla, že jsou zařízena tak, že při zatížení vlastní vahou nutném k jízdě a řízení nemohou na dobré a rovné silnici překročiti rychlost 12 km za hodinu.
(2) Provozovati dopravu bez licence jest však v případech uvedených v odstavci 1, písm. a) a b) přípustno toliko tehdy, jestliže vozidla při dopravě obsluhuje dopravovatel sám nebo jeho zaměstnanci a členové rodiny a jestliže vozidla jsou jeho vlastnictvím nebo jestliže je koupil na splátky.
(3) V případech uvedených v odstavci 1, písm. b) jest přípustno provozovati dopravu bez licence také tehdy, jestliže dopravovatel v takové dopravě používá přechodně pro mimořádně zvýšenou potřebu podniku nebo v jiných mimořádných případech najatých motorových vozidel, po případě i s personálem je obsluhujícím. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.