I. Technologie omezování emisí NOx ze stacionárních zdrojů
3. Hlavním zdrojem antropogenních emisí
NO
x
ze stacionárních zdrojů je spalování fosilních paliv. Vedle těchto zdrojů mohou k emisím
NO
x
významně přispívat i některé procesy nespočívající ve spalování.
4. Mezi hlavní kategorie stacionárních emisních zdrojů
NO
x
patří:
a) spalovací zařízení;
b) průmyslové pece (např. výroba cementu);
c) stacionární spalovací turbíny a spalovací pístové motory;
d) procesy nespočívající ve spalování (např. výroba kyseliny dusičné).
5. Technologie na snížení emisí
NO
x
se soustřeďují na určité úpravy spalovacího procesu a zejména u velkých elektráren na zpracování spalin.
6. Při modernizaci stávajících provozů může být rozsah uplatnění technologií s nízkými emisemi
NO
x
omezován negativními provozními vedlejšími účinky nebo jinými místními omezeními. Proto se v případě modernizace uvádějí jen přibližné údaje typicky dosažitelných hodnot emisí
NO .
x
U nových provozuje možné negativní vedlejší účinky minimalizovat nebo vyloučit odpovídajícími prvky návrhu.
7. S ohledem na současně dostupné údaje je možné u nových provozů považovat náklady na úpravy spalování za malé. U modernizace například velké elektrárny se však náklady mohou pohybovat v rozsahu 8 - 25 švýcarských franků na kWel (v roce 1985). Pravidlem je, že investice do systémů zpracování spalin jsou značně vyšší.
8. U stacionárních zdrojů se emisní faktory vyjadřují v miligramech
NO
2
v normálním (0 °C, 1 013 mb) metru krychlovém suchých spalin (mg/m3).