§ 26a
Zákaz propuštění
(1) Voják z povolání nesmí být propuštěn ze služebního poměru v ochranné době, to je v době:
a) kdy byl uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz, pokud si tuto neschopnost úmyslně nevyvolal nebo nezpůsobil v opilosti nebo zneužitím omamného prostředku,
b) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení lázeňského léčení poskytovaného v době dočasné neschopnosti výkonu služby až do dvou měsíců od jeho skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato doba prodlužuje o 12 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování nebo
c) kdy je vojákyně z povolání těhotná nebo kdy vojákyně z povolání nebo voják z povolání samostatně trvale pečuje o dítě mladší než tři roky.
(2) Měl-li by služební poměr skončit v ochranné době, tříměsíční lhůta uvedená v § 26 odst. 6 po dobu trvání důvodů podle odstavce 1 neskončí, pokud voják z povolání písemně neprohlásí, že na jejím dodržení netrvá.
(3) Zákaz propuštění v ochranné době se nevztahuje na vojáky z povolání, kteří splňují podmínky nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod a na důvody propuštění podle § 26 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. c), d) a f).