§ 26.
Zcizení a zatížení dlužníkových nemovitostí.
(1) Dokud poznámka uvedená v § 23 není ve veřejných knihách vymazána, smí dlužník nemovitosti, jichž se tato poznámka týká, právním jednáním mezi živými zciziti jen se souhlasem soudu, který při zemědělském vyrovnacím řízení byl soudem vyrovnacím. Souhlas může býti odepřen toliko tehdy, je-li zcizením nemovitosti ohroženo splnění pravoplatně potvrzeného vyrovnání. Nejde-li o zcizení poměrně nepatrné části nemovitostí zemědělského podniku náležejících dlužníkovi, vyslechne soud před svým rozhodnutím věřitele, kterým příslušelo hlasovací právo při vyrovnacím roku, a je-li to možné, bývalého vyrovnacího správce. O řízení platí tu zásady řízení nesporného. Souhlas soudu třeba vykázati v žádosti o knihovní zápis zcizení.
(2) V téže době nemůže vlastník nemovitosti právo zástavní, které se podle zjištění obsaženého v usnesení o určení stavu břemen uvolnilo [§ 9, odst. 8, písm. a)], převésti na jinou pohledávku.
(3) Zatížení nemovitostí, kterých se týká poznámka uvedená v § 23, je přípustné, ale právo jím získané není na újmu věřitelům, vůči kterým nebylo potvrzené vyrovnání splněno, ledaže jde o konversi zástavního práva, které podle zjištění obsaženého v usnesení o určení stavu břemen v den zahájení zemědělského vyrovnacího řízení vázlo na nemovitosti do čtyř pětin odhadní ceny (§ 9).