§ 1.
(1) Zemědělci se rozumějí v ustanoveních tohoto nařízení:
1. fysické osoby, které se vůbec nebo převážně vyživují hospodařením na zemědělských pozemcích vlastních, zpachtovaných nebo daných jim do užívání,
2. fysické osoby, které hospodaří na zemědělských pozemcích vlastních, zpachtovaných nebo daných jim do užívání a vyživují se vůbec nebo převážně z výtěžků tohoto hospodaření a z výtěžku prací v zemědělském nebo jiném podnikání, nejde-li o práce převážně duševní,
3. fysické osoby, které z důležitých důvodů jejich osoby se týkajících, zvláště pro nemoc, invaliditu, stáří nebo nezletilost, nemohou na svých zemědělských pozemcích hospodařiti samy a byly proto nuceny je propachtovati, je-li jim pachtovné jediným nebo převážným zdrojem výživy,
4. pozůstalosti po osobách uvedených pod č. 1 až 3, dokud nepřešly na dědice, jestliže alespoň jeden z přihlášených dědiců vyhovuje podmínkám v těchto ustanoveních vytčeným nebo je-li alespoň u jednoho z přihlášených dědiců třeba očekávati, že vzhledem k důležitým důvodům týkajícím se jeho osoby bude nucen zemědělské pozemky propachtovati (č. 3),
5. výdělková a hospodářská společenstva (družstva), skládající se převážně z osob pracujících v zemědělství, jejichž činnost záleží vůbec nebo převážně v hospodaření na zemědělských pozemcích vlastních, zpachtovaných nebo daných jim do užívání nebo v propachtování pozemků jejich členům,
jestliže výměra nemovitostí zemědělského podniku, na kterých jmenované osoby (č. 1 až 5) hospodaří nebo které jim náležejí, nepřesahuje 500 ha.
(2) Nemovitostmi zemědělského podniku se rozumějí v ustanoveních tohoto nařízení role, louky, pastviny, zahrady, vinice, chmelnice, rybníky, lesy, dále obytné a hospodářské budovy a zařízení, která slouží k zpracování výlučně výrobků vlastního zemědělského a lesního hospodářství.