§ 4.
(1) Daň se vyměřuje na každý kalendářní (berní) rok, když prošel, z důchodu dani podrobeného, jehož v tomto kalendářním roce bylo skutečně dosaženo.
(1) Daň se vyměřuje na každý berní rok z důchodu dani podrobeného, jehož bylo skutečně dosaženo v kalendářním roce, který přímo předchází bernímu roku, na který se daň vyměřuje, a to nehledíc k tomu, zda počátkem (1. ledna) berního roku podmět a předmět daně ještě trvají a nehledíc ke změnám, které v berním roce nastanou.
(2) Nekryjí-li se pravidelná obchodní období poplatníkova s kalendářním rokem, vyměří se na poplatníkovo přání daň místo podle kalendářního roku na podkladě obchodního (hospodářského) období, jestliže toto zahrnuje období jednoho roku. Zdanění na berní rok dlužno položití za základ ono obchodní období, které se končí v kalendářním roce. Změní-li poplatník se souhlasem vyměřovacího úřadu obchodní období jednou již zvolené aneb přeruší-li dosavadní spojitost jednotlivých za sebou jdoucích období, dlužno na přání poplatníkovo vzíti za základ zdanění obchodní období, nehledíc k jeho trvání, při čemž nutno, končí-li se v důsledku takové změny v témž kalendářním roce několik období, výsledky jejich pro zdanění sečísti. Nastane-li změna nebo přerušení obchodního období bez souhlasu vyměřovacího úřadu, má tento na vůli vyměřiti daň buď podle obchodních období ve smyslu zásad předchozí věty anebo podle kalendářního roku. Vždy však nutno dbáti, aby žádné důchodové období neuniklo zdanění aneb aby se k němu nepřihlíželo dvakráte.
(3) Jinak se přihlíží ku všem ostatním pro zdanění rozhodným poměrům podle stavu, který tu byl koncem (31. prosince) kalendářního roku přímo předcházejícího bernímu roku; zanikla-li daňová povinnost dříve, podle stavu při jejím zániku.