§ 37a.
(1) Pobíral-li v kalendářním roce některý příslušník poplatníkovy rodiny (§ 5, odst. 4) služební požitky (§ 11), jest poplatník povinen podati přiznání k dani důchodové, jestliže důchody poplatníka a příslušníků jeho rodiny včetně jejich čistých služebních požitků přesahoval
a) u poplatníků s nejvýše dvěma příslušníky pobírajícími služební požitky 30.000 K,
b) u poplatníků se třemi takovými příslušníky rodiny 40.000 K a
c) u poplatníků se čtyřmi nebo více takovými příslušníky rodiny 50.000 K.
V těchto případech budou služební požitky příslušníků rodiny připočteny k důchodu poplatníkově. Poplatník jest povinen v přiznání uvésti služební požitky příslušníků rodiny a jméno a adresu jejich zaměstnavatelů.
(2) Nepřesáhne-li v případech uvedených v odstavci 1 součet hrubých služebních požitků poplatníka i všech příslušníků rodiny za rok částku 23.556 K, bude daň poplatníkovi vyměřena z úhrnu těchto hrubých služebních požitků, a to příslušnými sazbami v § 30 uvedenými a na celý rok přepočtenými. Ustanovení § 34 platí i v těchto případech.
(3) Přesáhne-li v případech uvedených v odstavci 1 součet hrubých služebních požitků poplatníka i všech příslušníků rodiny za rok částku 23.556 K, vyměří se poplatníkovi daň z celého důchodu (včetně služebních požitků příslušníků rodiny) v řádném vyměřovacím řízení podle všeobecných ustanovení tohoto zákona.
(4) Při vyměření daně podle odstavců 2 a 3 bude na její úhradu započtena daň plátcem poplatníkovi a příslušníkům jeho rodiny v kalendářním roce sražená. Přesahuje-li vyměřená daň součet daňových srážek těchto osob, předepíše se poplatníkovi rozdíl k přímému placení, při čemž platí ustanovení § 5, odst. 5. Přesahuje-li však součet daňových srážek těchto osob daň poplatníkovi vyměřenou, vrátí se rozdíl poplatníkovi jako přeplatek.