Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě jsou bez ohledu na ustanovení odstavce 2 osvobozeny od zdanění v tomto smluvním státě za předpokladu, že:
a) jsou pobírané a skutečně vlastněné vládou, nižším správním útvarem, místním úřadem nebo centrální bankou druhého smluvního státu; nebo
b) jsou pobírané a skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu a jsou pobírané v souvislosti s půjčkou poskytnutou, zaručenou nebo zajištěnou nebo v souvislosti s úvěrem poskytnutým, zaručeným nebo zajištěným:
(i) v případě České republiky, Českou exportní bankou, Exportní garanční a pojišťovací společností nebo jakoukoli jinou institucí, na které se mohou dohodnout příslušné úřady smluvních států;
(ii) v případě Nového Zélandu, jakoukoli institucí podobného charakteru, jaký má Česká exportní banka nebo Exportní garanční a pojišťovací společnost, na které se mohou dohodnout příslušné úřady smluvních států.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům, jakož i všechny jiné příjmy, se kterými se zachází jako s příjmy z půjčených peněz podle právních předpisů smluvního státu, v němž mají příjmy zdroj, avšak nezahrnuje žádný příjem, který je považován za dividendu podle článku 10.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jsou odpočitatelné při stanovení zisků přičitatelných takové stálé provozovně, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.