§ 23
Základ daně
(1) Základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů osvobozených od daně (§ 4 a 19), převyšují výdaje (náklady) vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení (§ 24), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období, upravený podle následujících odstavců.
(2) Pro zjištění základu daně se u poplatníků, kteří účtují v soustavě podvojného účetnictví, 20) vychází z hospodářského výsledku (zisk nebo ztráta) a u poplatníků, kteří účtují v soustavě jednoduchého účetnictví z rozdílu mezi příjmy a výdaji.
(3) Hospodářský výsledek nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji podle odstavce 2 se upraví o částky, které nelze podle tohoto zákona zahrnout do výdajů (nákladů) nebo jsou do nich zahrnuté v nesprávné výši, o částky odečtené od základu daně podle § 34 odst. 3 při nedodržení stanovených podmínek, a o veškeré částky neoprávněně zkracující příjmy. Pokud rozsah některých druhů výdajů (nákladů) je omezen nebo limitován tímto zákonem nebo zvláštními předpisy, 5) lze je pro stanovení základu daně zahrnout do výdajů (nákladů) maximálně ve stanovené a prokazatelné výši.
(4) Do základu daně podle odstavce 1 se nezahrnují
a) příjmy, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou (§ 36),
b) zisk (ztráta) z prodeje vkladních listů, vkladových certifikátů, kuponů a dluhopisů20a) s výjimkou dluhopisů s předkupním právem na akcie a dluhopisů, s nimiž je spojeno právo na vydání akcií,20b) mezi držiteli před lhůtou splatnosti,
c) příjmy z nákupu vlastních akcií pod jmenovitou hodnotu při následném snížení základního jmění,
d) částky, které již byly u téhož poplatníka zdaněny podle tohoto zákona,
e) částky zúčtované do výnosu, které souvisejí s rozpouštěním rezerv a opravných položek, jejichž tvorba nebyla pro daňové účely výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
(5) U komanditních společností se základ daně podle předchozích odstavců dále snižuje o částku připadající komplementářům.
(6) Za příjmy se považuje jak peněžní, tak i nepeněžní plnění, oceněné cenami obvyklými v místě a v době plnění nebo spotřeby, a to podle druhu, kvality, popř. míry opotřebení předmětného plnění (dále jen "ceny obvyklé na trhu"), s výjimkou naturální spotřeby vlastní výroby a služeb.
(7) Liší-li se sjednané ceny od cen obvyklých na trhu, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, použijí se pro daňové účely ceny obvyklé na trhu. Tohoto ustanovení se použije vždy, jestliže se přímo či nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo jmění podniků ve smluvních vztazích stejné právnické nebo fyzické osoby. Při prodeji nemovitosti bude takto posuzována odchylka směrem dolů, přesahuje-li jednu třetinu hodnoty nemovitosti zjištěné podle zvláštních předpisů nebo soudním znalcem.
(8) U poplatníků, u nichž dochází k ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7), k ukončení pronájmu (§ 9) a ke zrušení s likvidací, se základ daně podle předchozích odstavců za zdaňovací období předcházející dni ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, pronájmu nebo zahájení likvidace upraví,
a) pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, o zůstatky vytvořených rezerv, s výjimkou rezerv, které budou prokazatelně zúčtovány v období, v němž dochází k likvidaci, výnosů příštích období, výdajů příštích období, příjmů příštích období a nákladů příštích období,
b) pokud účtují v soustavě jednoduchého účetnictví, o výši pohledávek a závazků, o cenu nespotřebovaných zásob, o zůstatky vytvořených rezerv, o částky časově rozlišeného nájemného podle § 24 odst. 1 písm. h) a o částky příjmů a výdajů, které hospodářsky patří do následujícího zdaňovacího období podle § 5 odst. 4 a § 20 odst. 5. U fyzických osob se do základu daně zahrne při dalším prodeji nespotřebovaných zásob již zahrnutých do základu daně pouze rozdíl, o který převyšuje cena, za kterou byly nespotřebované zásoby prodány, cenu nespotřebovaných zásob zahrnutých do základu daně.
(9) Ve zdaňovacím období, v němž dojde ke zrušení smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí hmotného a nehmotného majetku, je pronajímatel, který odpisoval pronajatý hmotný majetek podle § 30 odst. 4, povinen zvýšit základ daně o rozdíl mezi uplatněnými odpisy a odpisy vypočtenými podle § 31 nebo § 32. Toto ustanovení se nepoužije v případě, kdy bude pronajímatelem bezprostředně uzavřena nová smlouva o finančním pronájmu tohoto majetku, a v případech, kdy byl předmět finančního pronájmu prokazatelně zničen nebo odcizen.
(10) Pro zjištění základu daně se vychází z účetnictví vedeného podle zvláštního předpisu, 20) pokud zvláštní předpis nebo tento zákon nestanoví jinak anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem.
(11) U stálé provozovny (§ 22 odst. 2) poplatníka se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí (§ 2 odst. 3 a § 17 odst. 5) nemůže být základ daně nižší, než jakého by dosáhl z téže nebo podobné činnosti poplatník se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky. K jeho stanovení může být použito poměru zisku k nákladům nebo k hrubým příjmům u srovnatelných poplatníků nebo činností, srovnatelné výše obchodního rozpětí (provize) a jiných srovnatelných údajů.