§ 1
(1) Čechům a Slovákům, kteří se přistěhovali (navrátili) na území Československé republiky po osvobození tohoto území od nepřátelské okupace nebo se na ně přistěhují (navrátí), ať již na podkladě československé úřední přesidlovací akce nebo i bez souvislosti s ní, mohou býti na základě vládního nařízení vydaného podle odstavce 4, jsou-li československými státními občany nebo považují-li se za ně podle ústavního zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, přiznány hospodářské a právní úlevy, jichž je třeba k tomu, aby se jim umožnilo nebo usnadnilo nastoupení či provozování povolání (zaměstnání), přiměřeného jejich dosavadnímu povolání (zaměstnání). Takové úlevy mohou záležet zejména v povolení výjimek z různých zákazů, dále v prominutí nebo zmírnění požadavků předepsaných pro dosažení určitých oprávnění, ve stanovení přednostního či výhodnějšího posuzování při úředním rozhodování, ve zkrácení nebo prodloužení lhůt a pod.
(2) Ustanovení odstavce 1 lze užít také ve prospěch příslušníků jiných slovanských národů, u nichž jsou dány předpoklady stanovené v první větě odstavce 1.
(3) Čechům a Slovákům, kteří se přestěhují na území Československé republiky z Maďarska na podkladě dohody mezi Československou republikou a Maďarskem o výměně obyvatelstva, podepsané dne 27. února 1946, se poskytuje za nemovitosti, které prokazatelně vlastnili v Maďarsku, a jichž vlastnictví přešlo na maďarský stát, plná náhrada. Tato náhrada jakož i náhrada za jiná majetková práva prokazatelně zanechaná v Maďarsku, bude těmto osobám přiznána z majetkových podstat a práv, přešlých na československý stát podle čl. VII uvedené dohody.
(4) Podrobnosti, zejména pokud jde o druh a rozsah úlev uvedených v odstavci 1, o podmínky pro jich přiznání, po případě o jich časové omezení, stanoví vláda nařízením.