§ 13.
(1) Rozhodčího soudu může se dovolávati:
a) v případech čl. 36, lit. a) úmluvy ze dne 18. června 1924, č. 60 Sb. z. a n., z roku 1926, č. 92 r. Sp. z. (nadále bude označována krátce jen "úmluva"), každá strana (věřitel neb dlužník), žalobou na plnění nebo určení do 30 dnů ode dne, kdy mu doručeno bylo odkázání věcí na rozhodčí soud (čl. 28, odst. 3, poslední věta úmluvy). Nebyla-li žaloba do této lhůty podána, může ji podati kterékoli zúčtovací místo za věřitele neb dlužníka do dalších 30 dnů proti druhé straně (dlužníku nebo věřiteli);
b) v případech čl. 36, lit. b), dohody každé z obou zúčtovacích míst návrhem do 30 dnů po zjištění rozporu mezi zúčtovacími místy. Jestliže zúčtovací místo na lhůtou vázané vyzvání druhého zúčtovacího místa, aby podalo konečné vyjádření, popřelo názor vyzývajícího zúčtovacího místa, nebo nevyjádřilo-li se ve lhůtě té vůbec, počíná lhůta ku podání návrhu ode dne, kdy došla odpověď vyzvaného zúčtovacího místa nebo od vypršení lhůty k ní.
Těchto ustanovení jest obdobně použiti i na případy čl. 13, odst. 2, úmluvy mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 12. července 1924, č. 60 čsl. Sb. z. a n. a č. 94 r. Sp. z.;
c) v případech čl. 36, lit. c) ad), dohody věřitel nebo dlužník stížností do 30 dnů po doručení napadeného rozhodnutí;
d) v případech čl. 36, lit. e), dohody jedno neb obě zúčtovací místa písemným návrhem, jenž není vázán lhůtou.
(2) Běh lhůt nezačne přede dnem, kterého tento soudní řád nabude účinnosti; nastala-li událost, od které lhůta jíti počíná, přede dnem jeho uveřejnění, počítá se teprve ode dne, jenž následuje po dni jeho vyhlášky (§ 52).
(3) Tyto lhůty nemohou býti prodlouženy.