Čl. 26
Zákaz diskriminace
1. Příslušníci jednoho smluvního státu, i když mají domicil v druhém smluvním státě nebo ne, nepodléhají v tomto druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než ty, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni příslušníci tohoto druhého státu, nacházející se ve stejné situaci.
2. Pojem "příslušníci" označuje:
a) všechny fyzické osoby, které mají příslušnost některého smluvního státu;
b) všechny právnické osoby, spolky osob a sdružení ustavené podle zákonodárství platného v některém smluvním státě.
3. Osoby bez státní příslušnosti, které mají domicil v jednom smluvním státě, nepodléhají v druhém smluvní státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než ty, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni příslušníci tohoto druhého státu, nacházející se ve stejné situaci.
4. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě , se neprovede v tomto druhém státě způsobem méně příznivým než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.
Toto ustanovení nemůže být vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal osobám majícím bydliště v druhém smluvním státě, osobní srážky, slevy a snížení daně z důvodu osobní situace nebo nákladů na rodinu, které přiznává osobám, které na jeho území mají bydliště.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo drženo nebo kontrolováno osobou nebo osobami majícími domicil v druhém smluvním státě, nepodléhají v prvém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než ty, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny jiné podniky téže povahy tohoto prvého státu.
6. Výraz "zdanění" označuje v tomto článku daně jakékoli povahy nebo názvu.