Článek 21
Ustanovení o diskriminaci
1. Žádné ustanovení této Úmluvy nebude interpretováno jako zavedení povinnosti vydat či poskytnout vzájemnou právní pomoc, pokud dožádaná smluvní strana má oprávněné důvody se domnívat, že žádost o vydání pro trestné činy stanovené v čl. 5 až 7 a čl. 9 nebo o vzájemnou právní pomoc v souvislosti s těmito trestnými činy byla předložená pro účely trestního stíhání nebo potrestání osoby na základě její rasy, víry, národnosti, etnického původu či politického přesvědčení nebo že by vyhovění žádosti způsobilo této osobě újmu na základě kteréhokoli z těchto důvodů.
2. Žádné ustanovení této Úmluvy nebude interpretováno jako zavedení povinnosti vydat, pokud osobě, o jejíž vydání se žádá, hrozí, že bude vystavená mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.
3. Žádné ustanovení této Úmluvy nebude interpretováno jako zavedení povinnosti vydat, pokud osobě, o jejíž vydání se žádá, hrozí, že by jí mohl být uložen trest smrti, nebo pokud právní řád dožádané smluvní strany nepřipouští trest odnětí svobody na doživotí, trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti podmíněného propuštění, ledaže je podle platných smluv o vydávání dožádaná smluvní strana povinná vydat osobu, pokud dožadující smluvní strana poskytne ujištění, které dožádaná smluvní strana považuje za dostatečné, že trest smrti nebude uložený, nebo pokud bude uložený, nebude vykonaný, nebo že této osobě nebude uložený trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti podmíněného propuštění.