Článek 4
Národní jednotky
1. Každý členský stát zřídí nebo určí národní jednotku pověřenou prováděním úkolů uvedených v tomto článku.
2. Národní jednotka je jediným styčným subjektem mezi Europolem a příslušnými orgány členských států. Vztahy mezi národní jednotkou a příslušnými orgány upravuje vnitrostátní právo, zejména ústavní pravidla.
3. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že národní jednotky budou schopny plnit své úkoly, a zejména aby měly přístup ke vhodným vnitrostátním údajům.
4. Úkolem národní jednotky je
1) poskytovat Europolu z vlastního podnětu informace a poznatky potřebné pro plnění jeho úkolů;
2) odpovídat na žádosti Europolu o informace, poznatky a konzultace;
3) aktualizovat informace a poznatky;
4) v souladu s vnitrostátním právem vyhodnocovat informace a poznatky pro příslušné orgány a předávat jim je;
5) obracet se na Europol se žádostmi o konzultace, informace, poznatky a analýzy;
6) poskytovat Europolu informace k ukládání údajů do počítačového systému shromažďovaných informací;
7) zajistit dodržovaná práva při každé výměně informací mezi ní a Europolem.
5. Aniž je dotčena odpovědnost členských států podle čl. K.2 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, není národní jednotka v konkrétním případě povinna poskytovat informace a poznatky podle odst. 4 bodů 1, 2 a 6 a podle článků 7 a 10, pokud by to
1) poškodilo podstatné národní bezpečnostní zájmy,
2) ohrozilo úspěch probíhajícího vyšetřování nebo bezpečnost jednotlivce, nebo
3) se to týkalo informací pocházejících ze zpravodajských služeb nebo zvláštních zpravodajských činností týkajících se vnitřní bezpečnosti státu.
6. Náklady národních jednotek na komunikaci s Europolem nesou členské státy a nejsou Europolu, s výjimkou nákladů za spojení, účtovány.
7. Vedoucí národních jednotek se scházejí podle potřeby, aby podpořili Europol svými radami.