2.2.4.1 Měření magnetické indukce
Změny magnetické indukce ve vzorku se určují integrováním napětí indukovaného v měřicí cívce navinuté nebo nasunuté na vzorek.
Měřicí cívka musí být navinuta nebo nasunuta co nejtěsněji na vzorek a musí být symetrická s ohledem k čelním plochám vzorku. Přívody musí být těsně zkrouceny, aby se neindukovala napětí do smyček přívodů měřicí cívky.
Rozdíl magnetické indukce v měřicí cívce
ΔB
ap
mezi dvěma časovými okamžiky
t a t ,
1 2
nekorigovaný se zřetelem k magnetickému toku vzduchem, je dán rovnicí:
t
1 2
ΔB = B - B = ---- ∫ Udt (7)
ap 2 1 AN t
1
kde
B je magnetická indukce ve vnitřním prostoru měřicí cívky
2 v okamžiku t v T,
2
B je magnetická indukce ve vnitřním prostoru měřicí cívky
1 v okamžiku t v T,
1
A je plocha průřezu vzorku v m2,
N je počet závitů měřicí cívky,
t
2
∫ Udt je integrované indukované napětí v měřicí cívce ve Wb
t za časový interval
1
(t - t ) v s.
2 1
Tento rozdíl magnetické indukce
ΔB
ap
se musí korigovat se zřetelem k magnetickému toku vzduchem ve vinutí měřicí cívky. Rozdíl magnetické indukce ΔB ve vzorku mezi časovými okamžiky
t a t
2 1
je dán rovnicí:
ΔB = ΔB - μ ΔH (A - A) / A (8)
ap 0 t
kde
-7
μ je magnetická konstanta rovnající se 4π . 10 H/m,
0
ΔH je rozdíl v měřených hodnotách intenzity magnetického pole
v A/m,
A je plocha závitů měřicí cívky vztažená k jednomu závitu v m2.
t