§ 12
Do činné služby nemůže býti povolán (v činné službě ponechán, převzat do československé branné moci):
1. kdo se od roku 1929 při kterémkoliv sčítání lidu přihlásil k německé nebo maďarské národnosti nebo se stal členem národních skupin nebo útvarů nebo politických stran sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti nebo se ucházel o udělení německého nebo maďarského státního občanství;
2. kdo byl na vedoucích místech Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Ústředí veřejných zaměstnanců, Hlinkovy strany, Svazu zemědělství a lesnictví, pokud tam nebyl vyslán nebo určen vedoucími činiteli domácího nebo zahraničního odboje, nebo kdo byl dobrovolně členem Kuratoria pro výchovu mládeže, Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků, Vlajky, Rodobrany, České ligy proti bolševismu, Německo-české společnosti, Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti a jiných fašistických organisací podobné povahy (§ 4 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů);
3. kdo se nezúčastnil činně domácího odboje nebo slovenského národního povstání a v obou případech povstání v květnu 1945, ač měl možnost těchto povstání se zúčastnit. Ustanovení o účasti na domácím odboji se nevztahuje na příslušníky jednotek československé armády v zahraničí;
4. kdo v době nesvobody zastával vedoucí funkci ve veřejných službách nebo ve vládním vojsku, pokud tuto funkci nezastával se souhlasem vedoucích činitelů domácího nebo zahraničního odboje. Ustanovení tohoto bodu se nevztahuje na funkce zastávané v armádě t. zv. Slovenského státu do 29. srpna 1944;
5. kdo se zúčastnil nepřátelského hospodářského válečného podnikání, zaujímal vedoucí místo ve válečném průmyslu, pracujícím pro německou a maďarskou armádu, prováděl opevňovací práce pro Němce a Maďary, ledaže by k uvedeným činnostem byl donucen úřadem a nemohl se jim vyhnout, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry v době nesvobody; 6. kdo přímo nebo nepřímo, i když nebyl členem organizací pod č. 2 uvedených, vyvinul jakoukoliv činnost proti slovenskému národnímu povstání, o své újmě činy nebo slovy podporoval nebo obhajoval režim nacistů, fašistů, zrádců a kolaborantů nebo se projevil jako osoba protidemokratická nebo protilidová nebo státně nebo národně nespolehlivá;
7. kdo byv vyzván činiteli domácího nebo zahraničního odboje, aby odjel za hranice k účasti na zahraničním odboji, této výzvy neuposlechl;
8. kdo po 15. březnu 1939 byl ve spojenecké nebo neutrální cizině a vrátil se v době nesvobody na území československé republiky bez zvláštního úkolu uloženého mu činiteli domácího nebo zahraničního odboje nebo představiteli států, jež byly spojenci Československé republiky ve válce;
9. kdo službu v československé armádě v zahraničí odepřel nastoupiti nebo nenastoupil, ač k tomu měl možnost;
10. kdo odešel před postupující československou armádou nebo armádami spojeneckými, ač tak nemusil učiniti;
11. jehož manželka od roku 1929 při kterémkoliv sčítání lidu se přihlásila k národnosti německé nebo maďarské nebo se stala členem skupin nebo útvarů nebo politických stran sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti. Ministr národní obrany může po slyšení přijímací komise povoliti výjimku od tohoto ustanovení, přihlásila-li se manželka v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) v úředním hlášení za Češku nebo Slovenku nebo prokáže-li, že zůstala věrna Československé republice, nikdy se neprovinila proti národu českému nebo slovenskému a buď se zúčastnila boje za osvobození Československé republiky nebo trpěla pod nacistickým nebo fašistickým terorem, nebo netrvalo-li manželství v době počínající dnem 15. března 1939;
12. jehož děti v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky č. 16/1945 Sb.) s jeho souhlasem navštěvovaly německé nebo maďarské školy, ač měly možnost návštěvy škol s vyučovacím jazykem slovanským, nebo jehož nezletilé děti, které podléhaly jeho otcovské moci, v této době žádaly za přijetí na německé vysoké školy.