Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 12 procent hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky, jejichž skutečným vlastníkem je rezident České republiky, budou vyňaty ze zdanění v Malajsii, pokud půjčka nebo jiný dluh, v jejichž souvislosti jsou úroky placeny, je schválenou půjčkou definovanou podle sekce 2 (1) malajsijského Zákona o dani z příjmu z roku 1967.
4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 2 a 3 bude vláda jednoho smluvního státu osvobozena od daně ve druhém smluvním státě z úroků získávaných touto vládou z tohoto druhého státu. Pro účely tohoto odstavce výraz "vláda":
a) znamená v případě Malajsie vládu Malajsie a zahrnuje:
(i) vlády států;
(ii) místní úřady;
(iii) Banku Negara Malajsie;
(iv) takové instituce, jejichž kapitál zcela vlastní vláda Malajsie nebo vlády států nebo místní úřady, na nichž se příležitostně dohodnou příslušné úřady smluvních států;
b) znamená v případě České republiky vládu České republiky a zahrnuje:
(i) vlády států;
(ii) místní úřady;
(iii) Českou národní banku;
(iv) takové instituce, jejichž kapitál zcela vlastní vláda České republiky nebo vlády států nebo místní úřady, na nichž se příležitostně dohodnou příslušné úřady smluvních států.
5. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících doložku o účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů.
6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny nebo nezávislé povolání a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k tomuto povolání. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce úroků, ať je rezidentem některého smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny, má se za to, že zdroj úroků je ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý udržuje s další osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.