§ 5
(1) Do vzdělávací lékařské činnosti, požadované k nabytí způsobilosti pro udělení titulu odborného lékaře, se oprávněným osobám zcela započítává lékařská činnost, konaná na ústavech v cizině, vyhovuje-li požadavkům stanoveným v § 4, odst. 2 vládního nařízení ze dne 1. března 1932, č. 39 Sb., o užívání titulu odborného lékaře. Žadatel musí však prokázati, že alespoň po dobu jednoho roku konal vzdělávací lékařskou činnost na některém z tuzemských ústavů, označených v §§ 5 až 9 uvedeného vládního nařízení. Tato doba zkracuje se na dobu tří měsíců, dosáhl-li žadatel v některém cizím státě oprávnění k výkonu odborné lékařské prakse v příslušném oboru.
(2) Oprávněné osobě, která chce dosáhnouti odborné způsobilosti pro zubní lékařství, lze povoliti zkrácení výcviku předepsaného vládním nařízením ze dne 20. března 1936, č. 60 Sb., o podmínkách, za jakých se nabývá zvláštní odborné způsobilosti pro zubní lékařství, a o platnosti ustanovení vydaných pro ostatní obory odborné prakse lékařské i pro obor zubního lékařství, ve znění vládního nařízení č. 171/1946 Sb., nikoli však pod dobu tří měsíců. Ustanovení § 1, odst. 4 vládního nařízení č. 60/1936 Sb., ve znění vládního nařízení č. 171/1946 Sb., tu platí obdobně.