§ 2.
Omezení svobody vystěhovalectví.
Vystěhovalectví jest v mezích platného práva svobodno.
Vláda může nařízením zakázati neb omeziti vystěhování do určitého území, je-li tam vážně ohrožen život, svoboda nebo majetek vystěhovalců, nebo vyžaduje-li toho péče o hospodářské nebo mravní zájmy vystěhovalců. Mimo to může ministr sociální péče v dohodě s odbornými ministerstvy vystěhovalectví omeziti na určité dopravní směry, které jsou s hlediska státního dozoru, veřejných zájmů neb ochrany zájmů vystěhovalců nejvhodnější.
Pokud branná povinnost omezuje vystěhovalectví, stanoví branný zákon a nařízení podle něho vydaná.
Nezletilí českoslovenští státní příslušníci, kteří neodcházejí do ciziny s otcem, potřebují k vystěhování svolení úřadu poručenského.
Toto ustanovení se nevztahuje na nezletilce starší 18 let, kteří se stěhují do cizího státu v Evropě; poručenský úřad může však vystěhování zakázati, lze-li se podle okolností, zejména z nezletilcova zaměstnání v cizině, obávati ohrožení jeho zdraví nebo mravnosti.
Nezletilé ženy a osoby mužské do 16. let mohou se bez otce nebo matky stěhovati mimo to jen tehdy, když je prokázáno, že cestují až na místo určení v průvodu úplně spolehlivých osob starších 24 let.
Dále nesmějí se vystěhovati:
a) kdo jsou v trestním vyšetřování nebo vyhledávání pro zločin nebo přečin, kdo mají odpykati trest na svobodě, jakož i kdo jsou stíháni zatykačem nebo byli veřejně předvoláni;
b) rodiče, kteří chtějí své děti mladší 16 let zanechati doma, aniž zajistili stálé péče o ně;
c) kdo nejsou pro pokročilý věk, nemoc anebo tělesné vady práce schopni, není-li prokázáno jejich dostatečné zaopatření na místě určení;
d) kdo by po zaplacení cestovného přibyli na místo určení bez prostředků;
e) komu zákony státu, do něhož se hodlá vystěhovati, zakazují přístup.