§ 11.
Pracovní smlouva a její obsah.
Najatý dělník musí před odchodem do ciziny obdržeti písemnou pracovní smlouvu v řeči své a v řeči zaměstnavatelově.
Pracovní smlouva musí obsahovati:
1. Jméno a bydliště zaměstnavatele;
2. pracovní místo (provozovnu) a druh podniku;
3. jméno, rok a den narození, domovskou obec a poslední bydliště zaměstnance;
4. obor zaměstnání a druh prací, pro něž se najímání děje;
5. určení doby, na kterou zaměstnavatel zaměstnance najímá a práci mu zaručuje;
6. pravidelnou pracovní dobu, pracovní přestávky, vymezení práce přes čas a dny, kdy se nepracuje;
7. určení pravidelné mzdy časové neb úkolové za jednotlivé výkony, odměny za práci přes čas, naturální požitky a lhůty vyplácení mzdy;
8. ustanovení o závazcích zaměstnavatelových pro případ onemocnění, úrazu neb úmrtí zaměstnancova;
9. ustanovení o lhůtě výpovědní a případných podmínkách, za kterých může býti pracovní poměr zaměstnavatelem nebo zaměstnancem jednostranně zrušen;
10. úmluvu o tom, kdo má nésti náklady cesty do místa pracovního a cesty zpáteční, jakož i výslovné zjištění, byla-li dána záloha, po případě její výši, kde je složena a kdy bude vyplacena.
Pracovní smlouva musí obsahovati záruku, že v podniku není ani stávky, ani výluky a že najatému zaměstnanci budou poskytnuty aspoň tytéž pracovní a mzdové podmínky jako tuzemským dělníkům téhož oboru a téže odborné výkonnosti, a to po celou dobu pracovního poměru.
Pracovní smlouvy s mužskými dělníky obsahujtež ustanovení, že bude dělníkovi, aby mohl vyhověti své odvodní povinnosti, poskytnuta potřebná dovolená pro cestu k odvodní komisi nebo československému zastupitelskému úřadu a zpět až do 3 dní, aniž mu bude sražena mzda přesahující denní mzdu v místě obvyklou.
Nařízením může býti určeno, že má pracovní smlouva obsahovati ještě další údaje.