2.1.2.2 Etalonová zatěžovací tělesa
V případě ověřování měřicího systému síly zkušebního stroje etalonovými zatěžovacími tělesy, musí být relativní rozšířená nejistota působící síly menší nebo rovna ± 0,1 %.
Přesná rovnice udávající zatěžovací sílu F (N), vyvolanou etalonovým zatěžovacím tělesem nebo soustavou etalonových zatěžovacích těles o hmotnosti m (kg), je:
ρ
air
F = m . g . (1 - ------) .
n ρ
m
Zanedbá-li se vliv vztlaku vzduchu na etalonová zatěžovací tělesa, bude zatěžovací síla vypočtená z následující rovnice o 0,02 % větší než je skutečná působící síla. Tuto sílu můžeme vypočítat pomocí následující rovnice:
F = m . g
n
Relativní chyba této síly se vypočítá pomocí vzorce:
ΔF Δm Δg
n
---- = ---- + ----- .
F m g
n
Standardní nejistota síly realizované pomocí systému etalonových zatěžovacích těles se určí z následující rovnice:
u = m . u + g . u ,
F g m
n
kde u je standardní nejistota síly realizované etalonovými
F zatěžovacími tělesy v N,
m je hmotnost všech etalonových zatěžovacích těles, která
jsou použita pro realizaci síly v kg,
g je místní tíhové zrychlení v místě ověřování zkušebního
n -2
stroje v m . s ,
u je nejistota hmotnosti etalonových zatěžovacích těles
m v kg
u je standardní nejistota stanovení tíhového zrychlení
gn -2
v místě ověřování v m . s .