Článek 17
Soudní pravomoc
1. Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby byla stanovena její soudní pravomoc týkající se trestných činů uvedených v článcích 2 až 14 této Úmluvy, jestliže:
a) trestný čin je spáchán zcela nebo zčásti na jejím území,
b) pachatel je jejím státním příslušníkem, jejím veřejným činitelem nebo členem tuzemského veřejného shromáždění,
c) trestný čin se týká jejího veřejného činitele nebo člena tuzemského veřejného shromáždění anebo osoby uvedené v článcích 9 až 11, která je zároveň jejím státním příslušníkem.
2. Každý stát může v době podpisu nebo při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlásit oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že si vyhrazuje právo neužít nebo užít pouze ve zvláštních případech nebo podmínkách pravidla o soudní pravomoci stanovená v odstavcích 1b) a c) tohoto článku nebo některé jejich části.
3. Jestliže smluvní strana využila možnost výhrady upravené v odstavci 2 tohoto článku, přijme taková opatření, která jsou nutná k tomu, aby byla upravena soudní pravomoc týkající se trestných činů uváděných v této Úmluvě, a to v případech, kdy údajný pachatel se nachází na jejím území a jestliže jej nevydá jiné smluvní straně výslovně z důvodu jeho státní příslušnosti po podání žádosti o jeho vydání.
4. Tato Úmluva nevylučuje trestněprávní pravomoc vykonávanou smluvní stranou v souladu s jejím vnitrostátním právem.