DOHODA
o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí
Smluvní strany, totiž Belgické království, Bulharská republika, Česká republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Chorvatská republika, Italská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Lucemburské velkovévodství, Maďarsko, Republika Malta, Nizozemské království, Rakouská republika, Polská republika, Portugalská republika, Rumunsko, Republika Slovinsko, Slovenská republika a Finská republika,
odhodlány dosáhnout vytvoření integrovaného finančního rámce v Evropské unii, jehož je bankovní unie základní součástí,
připomínajíce rozhodnutí zástupců členských států eurozóny zasedajících v Radě Evropské unie ze dne 18. prosince 2013 o sjednání a uzavření mezivládní dohody týkající se Jednotného fondu pro řešení krizí (dále jen "fond") zřízeného podle nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí 1) (dále jen "nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí"), jakož i mandát k uvedenému rozhodnutí připojený,
------------------------------------------------------------------
1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010.
vzhledem k těmto důvodům:
(1) V uplynulých letech přijala Evropská unie řadu právních aktů, které mají zásadní význam pro dosažení vnitřního trhu v oblasti finančních služeb a pro zabezpečení finanční stability eurozóny a Unie jako celku, jakož i pro směřování k hlubší hospodářské a měnové unii.
(2) V červnu 2009 vyzvala Evropská rada k vytvoření jednotného evropského souboru pravidel platného pro všechny finanční instituce na jednotném trhu". Unie tak nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 1) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU 2) zavedla jednotný soubor harmonizovaných obezřetnostních pravidel, která musí dodržovat úvěrové instituce v celé Unii.
------------------------------------------------------------------
1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27. 6. 2013, s. 1).
2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27. 6. 2013, s. 338).
(3) Dále Unie zřídila Evropské orgány dohledu, jimž byla přidělena řada úkolů v oblasti mikroobezřetnostního dohledu. Jedná se o Evropský orgán pro bankovnictví (EBA), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 1), Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 2), a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 3). Současně byla zřízena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 4) Evropská rada pro systémová rizika (ESRB), jíž byly přiděleny některé úkoly v oblasti makroobezřetnostního dohledu.
------------------------------------------------------------------
1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15. 12. 2010, s. 12).
2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010, ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES (Úř. věst. L 331, 15. 12. 2010, s. 48).
3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/77/ES (Úř. věst. L 331, 15. 12. 2010, s. 84).
4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika (Úř. věst. L 331, 15. 12. 2010, s. 1).
(4) Nařízením Rady (EU) č. 1024/2013 1), kterým se Evropské centrální bance (ECB) svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi, vytvořila Unie jednotný mechanismus dohledu, kterým ECB, jednající společně s vnitrostátními příslušnými orgány, svěřil pravomoci dohledu nad úvěrovými institucemi usazenými v členských státech, jejichž měnou je euro, a v členských státech, jejichž měnou není euro a které navázaly s ECB úzkou spolupráci pro účely dohledu (dále jen "zúčastněné členské státy").
------------------------------------------------------------------
1) Nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. L 287, 29. 10. 2013, s. 63).
(5) Směrnicí Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků 2) (dále jen "směrnice o ozdravných postupech a řešení krize"), Unie harmonizuje vnitrostátní právní předpisy týkající se řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků, včetně zřízení vnitrostátních mechanismů financování k řešení krizí.
------------------------------------------------------------------
2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012.
(6) Evropská rada ve svých závěrech z 13. a 14. prosince 2012 uvedla, že "v situaci, kdy se bankovní dohled fakticky přesune na jednotný mechanismus dohledu, bude nezbytný jednotný mechanismus pro řešení problémů bank, který by měl potřebné pravomoci k zajištění toho, aby bylo možné vhodnými nástroji řešit problémy jakékoli banky ve zúčastněných členských státech". V týchž závěrech Evropská rada dále uvedla, že "jednotný mechanismus pro řešení problémů bank by měl být založen na příspěvcích samotného finančního sektoru a jeho součástí by měly být vhodné a účinné mechanismy jištění (backstop). Toto jištění by mělo být ve střednědobém horizontu fiskálně neutrální, neboť by zajišťovalo, že by prostředky poskytnuté v rámci veřejné pomoci byly získány zpět formou odvodů, jež by byly finančnímu odvětví následně uloženy." V této souvislosti Unie přijala nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí, které vytváří centralizovaný systém rozhodování pro řešení krize, disponující přiměřenými finančními prostředky díky zřízení fondu. Nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí se vztahuje na subjekty nacházející se ve zúčastněných členských státech.
(7) Nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí zejména zřizuje fond a stanoví podmínky pro jeho používání. Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize a zmíněné nařízení vymezují obecná kritéria pro stanovení a výpočet příspěvků, které jsou od institucí požadovány předem a následně a které jsou nezbytné pro financování fondu, a ukládají členským státům povinnost tyto příspěvky vybírat. Převádění těchto příspěvků fondu však zůstává v pravomoci zúčastněných členských států, které podle směrnice o ozdravných postupech a řešení krize a nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí získávají příspěvky od institucí nacházejících se na jejich území. Povinnost převádět příspěvky získané na vnitrostátní úrovni fondu nevyplývá z práva Unie. Tuto povinnost založí tato dohoda, která stanoví podmínky, za kterých se smluvní strany v souladu se svými ústavními požadavky společně dohodly převádět příspěvky, které získávají na vnitrostátní úrovni, do fondu.
(8) Každý zúčastněný členský stát by měl pravomoc převádět příspěvky získané na vnitrostátní úrovni vykonávat tak, aby dodržoval zásadu loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, podle které členské státy mimo jiné usnadňují Unii plnění jejích úkolů a zdrží se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie. Z tohoto důvodu by zúčastněné členské státy měly zajistit, aby byly finanční zdroje jednotným způsobem předávány do fondu, a zabezpečit tak jeho řádné fungování.
(9) Smluvní strany proto uzavírají tuto dohodu, kterou si mimo jiné stanoví povinnost na základě jednotných kritérií a podmínek převádět příspěvky získávané na vnitrostátní úrovni fondu, zejména přidělování těchto příspěvků během přechodného období do podfondů odpovídajících jednotlivým smluvním stranám, jakož i postupné sdílení finančních prostředků při používání těchto podfondů tak, že tyto podfondy na konci přechodného období zaniknou.
(10) Smluvní strany připomínají, že jejich cílem je zachovat rovné podmínky a minimalizovat celkové náklady na řešení krize pro daňové poplatníky a že zohlední celkové zatížení příslušných bankovních sektorů při navrhování příspěvků do fondu a způsobu jejich zdanění.
(11) Obsah této dohody je omezen na ty konkrétní prvky týkající se fondu, které zůstávají v pravomoci členských států. Tato dohoda nemá vliv na společná pravidla stanovená podle práva Unie ani nemění jejich oblast působnosti. Je naopak koncipována jako doplněk právních předpisů Unie upravujících řešení krize bank a jako prvek, který podporuje naplňování politik Unie, zejména vytvoření vnitřního trhu v oblasti finančních služeb, a je s ním nedílně spjat.
(12) Vnitrostátní právní předpisy, kterými se provádí směrnice o ozdravných postupech a řešení krize, včetně předpisů týkajících se zřízení vnitrostátních mechanismů financování, se začnou uplatňovat nejpozději od 1. ledna 2015. Ustanovení týkající se zřízení fondu podle nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí se v zásadě použijí od 1. ledna 2016. Smluvní strany tak budou do dne použitelnosti uvedeného nařízení, tedy do dne, od kterého začnou získávat příspěvky určené pro fond, získávat příspěvky určené pro vnitrostátní mechanismus financování k řešení krizí, který mají zřídit. Za účelem posílení finanční kapacity fondu od počátku jeho fungování se smluvní strany zavazují, že příspěvky, které do dne použitelnosti nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí získaly na základě směrnice o ozdravných postupech a řešení krize, převedou do fondu.
(13) Je zřejmé, že mohou nastat situace, kdy prostředky, které jsou ve fondu k dispozici, nejsou pro konkrétní opatření k řešení krize dostačující a kdy následné příspěvky potřebné k pokrytí dalších částek nemohou být okamžitě získány. V souladu s prohlášením Euroskupiny a Rady ze dne 18. prosince 2013 by k tomu, aby bylo během přechodného období nepřetržitě zajištěno dostatečné financování, měly smluvní strany, jichž se konkrétní opatření k řešení krize týká, poskytnout překlenovací financování ze svých zdrojů nebo z Evropského mechanismu stability v souladu s dohodnutými postupy, včetně zavedení možnosti dočasných převodů mezi podfondy jednotlivých států. Smluvní strany by měly mít zavedeny postupy, které umožní včas vyřídit případnou žádost o překlenovací financování. Během přechodného období bude vytvořeno společné jištění. Toto jištění usnadní výpůjčky ze strany fondu. Za jejich splacení prostřednictvím příspěvků, včetně následných příspěvků, bude v konečném důsledku ve všech zúčastněných členských státech odpovědný bankovní sektor. Tyto mechanismy zajistí jak v přechodném období, tak během řádného fungování fondu rovnocenné zacházení z hlediska práv a povinností se všemi smluvními stranami, které se jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí účastní, včetně smluvních stran, které se připojí později. Uvedené mechanismy budou respektovat rovné podmínky ve vztahu k členským státům, které se jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí neúčastní.
(14) Tuto dohodu by měly ratifikovat všechny členské státy, jejichž měnou je euro, a ty členské státy, jejichž měnou není euro a které se účastní jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí.
(15) Členské státy, jejichž měnou není euro a jež nejsou smluvními stranami, by měly k této dohodě přistoupit a plná práva a povinnosti smluvních stran převzít dnem účinného přijetí eura jako své měny, nebo jinak dnem, kdy vstoupí v platnost rozhodnutí ECB o úzké spolupráci podle čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) č. 1024/2013.
(16) Dne 21. května 2014 zmocnili zástupci vlád členských států smluvní strany, aby požádaly Evropskou komisi a Jednotný výbor pro řešení krizí (dále jen "výbor") o plnění úkolů stanovených v této dohodě.
(17) Článek 15 nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí ve znění ke dni jeho prvotního přijetí stanoví obecné zásady řešení krize, podle nichž nejprve nesou ztráty akcionáři instituce v režimu řešení krize a po nich její věřitelé v souladu s pořadím priority jejich pohledávek. Článek 27 uvedeného nařízení proto stanoví nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů, jenž vyžaduje, aby akcionáři, držitelé příslušných kapitálových nástrojů a jiných způsobilých závazků přispěli odpisem, konverzí nebo jinak k absorpci ztrát a rekapitalizaci v rozsahu nejméně 8 % celkových závazků včetně kapitálu instituce v režimu řešení krize, přičemž se vychází z ocenění v souladu s článkem 20 uvedeného nařízení provedeného k okamžiku opatření k řešení krize, a jenž rovněž vyžaduje, aby příspěvek z fondu nebyl vyšší než 5 % celkových závazků včetně kapitálu instituce v režimu řešení krize na základě ocenění v souladu s článkem 20 uvedeného nařízení provedeného k okamžiku opatření k řešení krize, jestliže nebyly plně odepsány nebo konvertovány veškeré nezajištěné nepřednostní závazky jiné než způsobilé vklady. Kromě toho články 18, 52 a 55 uvedeného nařízení ve znění ke dni jeho prvotního přijetí stanoví řadu procesních pravidel pro rozhodování výboru a orgánů Unie. Tyto prvky nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí představují nezbytný základ pro souhlas smluvních stran s tím, že budou touto dohodou vázány.
(18) Smluvní strany uznávají, že v souvislosti s případnou zásadní změnou okolností, k níž by došlo proti jejich vůli a jež by měla vliv na nezbytný základ pro souhlas smluvních stran s tím, že budou touto dohodou vázány, podle 17. bodu odůvodnění, se mají použít příslušná ustanovení Vídeňské úmluvy o smluvním právu, jakož i mezinárodní obyčejové právo. Smluvní strany tedy mohou uplatňovat důsledky veškerých zásadních změn okolností, které mohou nastat proti jejich vůli, v souladu s mezinárodním právem veřejným. Pokud smluvní strana takové důsledky uplatní, všechny ostatní smluvní strany mohou předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr"). Soudnímu dvoru by měla být svěřena pravomoc ověřit, zda došlo k zásadní změně okolností a jaké z ní vyplývají důsledky. Smluvní strany uznávají, že toto uplatnění důsledků po zrušení nebo změně kteréhokoli z prvků nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí uvedených v 17. bodě odůvodnění, k nimž došlo proti vůli kterékoli smluvní strany a které mohou mít vliv na nezbytný základ pro souhlas smluvních stran s tím, že budou touto dohodou vázány, bude představovat spor ohledně použití této dohody pro účely článku 273 Smlouvy o fungování Evropské unie, který tak na základě uvedeného ustanovení může být předložen Soudnímu dvoru Evropské unie. Kterákoli smluvní strana může požádat Soudní dvůr o předběžná opatření v souladu s článkem 278 Smlouvy o fungování Evropské unie a s články 160 až 162 jednacího řádu Soudního dvora 1). Při rozhodování sporu a vydávání předběžných opatření by měl Soudní dvůr zohlednit povinnosti smluvních stran podle Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, včetně povinností souvisejících s jednotným mechanismem pro řešení krizí a jeho integritou.
------------------------------------------------------------------
1) Jednací řád Soudního dvora ze dne 25. září 2012 (Úř. věst. L 265, 29. 9. 2012, s. 1) v platném znění.
(19) Rozhodování o tom, zda orgány Unie, výbor a vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize uplatňují nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů způsobem, který je slučitelný s právem Unie, jev pravomoci Soudního dvora v souladu s prostředky právní nápravy stanovenými ve Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, zejména v článcích 258, 259, 260, 263, 265 a 266 Smlouvy o fungování Evropské unie.
(20) Práva a povinnosti stanovené v této dohodě coby nástroji mezinárodního práva veřejného podléhají zásadě vzájemnosti. Souhlas každé ze smluvních stran s tím, že bude touto dohodou vázána, proto závisí na rovnocenném plnění práv a povinností, jež každá z nich má. Poruší-li tedy některá ze smluvních stran svou povinnost převádět příspěvky do fondu, mělo by to mít za následek vyloučení subjektů povolených na jejím území z přístupu k fondu. Pravomoc rozhodnout a prohlásit, zda smluvní strany svůj závazek převádět příspěvky porušily, by měla být svěřena výboru a Soudnímu dvoru, v souladu s postupy stanovenými v této dohodě. Smluvní strany uznávají, že jediným právním důsledkem v případě porušení povinnosti převádět příspěvky bude vyloučení smluvní strany, která tuto povinnost porušila, z využívání finančních prostředků fondu a že povinnosti ostatních smluvních stran podle této dohody zůstávají nedotčeny.
(21) Tato dohoda stanoví mechanismus, na jehož základě se zúčastněné členské státy zavazují společně, neprodleně a s úrokem nahradit každému členskému státu, jenž se jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí neúčastní, částku, kterou tento nezúčastněný členský stát uhradil vlastními zdroji a která odpovídá použití souhrnného rozpočtu Unie v případech mimosmluvní odpovědnosti a souvisejících nákladů, pokud jde o výkon pravomocí orgány Unie podle nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí. Odpovědnost každého zúčastněného členského státu podle tohoto mechanismu by měla být oddělená a samostatná, nikoliv společná a nerozdílná, a proto by měl každý zúčastněný členský stát odpovídat pouze za tu část své povinnosti náhrady, která je určena podle této dohody.
(22) Spory mezi smluvními stranami o výklad a uplatňování této dohody, včetně sporů týkajících se dodržování povinností v ní stanovených, by měly být v souladu s článkem 273 Smlouvy o fungování Evropské unie předkládány k rozhodnutí Soudnímu dvoru. Členské státy, jejichž měnou není euro a jež nejsou stranami této dohody, by měly mít možnost předkládat Soudnímu dvoru spory o výklad a prosazování ustanovení o náhradě v případě mimosmluvní odpovědnosti a souvisejících nákladů, jež jsou obsažena v této dohodě.
(23) Převod příspěvků smluvními stranami, které se stanou účastníky jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí po dni použitelnosti této dohody, by měl být proveden při dodržení zásady rovného zacházení ve vztahu ke smluvním stranám, které se jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí účastní ke dni použitelnosti této dohody. Smluvní strany, které se jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí účastní ke dni použitelnosti této dohody, nemají nést náklady na řešení krize, na něž měl přispět vnitrostátní mechanismus financování těch smluvních stran, které se jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí začnou účastnit až později. Obdobně neponesou posledně jmenované smluvní strany náklady na řešení krize, jež vznikly přede dnem, kdy se stanou zúčastněnými členskými státy, a za něž by měl být odpovědný fond.
(24) V případě ukončení úzké spolupráce smluvní strany, jejíž měnou není euro, s ECB v souladu s článkem 7 nařízení (EU) č. 1024/2013 by mělo být rozhodnuto o spravedlivém rozdělení nahromaděných příspěvků dotčené smluvní strany, s přihlédnutím k zájmům dotyčné smluvní strany i fondu. Ustanovení čl. 4 odst. 3 nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí tedy stanoví podmínky, kritéria a postup pro to, jak se má výbor dohodnout s příslušným členským státem, kterého se týká ukončení úzké spolupráce, na navrácení příspěvků převedených tímto členským státem.
(25) Při plném respektování postupů a požadavků smluv, na nichž je založena Evropská unie, je cílem smluvních stran začlenit v souladu se Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie věcná ustanovení této dohody co nejdříve do právního rámce Unie,
se dohodly na těchto ustanoveních: