Článek 2
Ustanovení předchozího článku, týkající se zacházení podle zásady nejvyšších výhod, se nevztahuje:
- na výhody, které jedna ze smluvních stran poskytuje nebo poskytne sousedním zemím vzhledem k usnadnění pohraničního styku,
- na výhody vyplývající z nynější nebo budoucí příslušnosti jedné ze smluvních stran k celní unii nebo oblasti volného obchodu,
- na výhody, které Tuniská republika poskytuje nebo poskytne jedné nebo více zemím arabského Maghrebu,
- na výhody, které Československá socialistická republika poskytuje nebo poskytne jednomu nebo více členským státům Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP).