§ 5
Výpočet náhrady ušlého výdělku
(1) Náhrada ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 7 zákona) činí rozdíl mezi původním výdělkem pracovníka a jeho čistým výdělkem po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu (dále jen "výdělek po pracovním úrazu") s připočtením případného částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu. Náhrada spolu s výdělkem poškozeného a s případným částečným invalidním důchodem při pracovním úrazu nesmí však činit více, než by činil invalidní důchod pracovníka v nejvyšší výměře podle předpisů o sociálním zabezpečení (zaopatření), určený ke dni pracovního úrazu; toto omezení neplatí, jestliže původní výdělek je alespoň o 10 % vyšší než invalidní důchod v nejvyšší výměře. *) Ke snížení důchodů podle předpisů o sociálním zabezpečení se nepřihlíží.
(2) Byl-li pracovník pro ohrožení nemocí z povolání převeden na jinou práci a nemoc z povolání byla zjištěna teprve po tomto převedení, je rozhodujícím dnem pro stanovení náhrady podle odstavce 1 den tohoto převedení, je-li to pro pracovníka výhodnější.
(3) Ode dne, kdy poškozenému po pracovním úrazu byl přiznán starobní nebo invalidní důchod, náleží mu náhrada ve výši odpovídající průměrně vyplácené náhradě ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti za posledních 12 kalendářních měsíců před tímto dnem a byla-li vyplácena jen po kratší dobu, za tuto dobu; náhrada však nepřísluší, jestliže průměrný roční výdělek, který je podle předpisů o sociálním zabezpečení (zaopatření) základem pro stanovení výše starobního nebo invalidního důchodu, je stejný nebo vyšší než hrubý výdělek, který byl základem pro výpočet původního výdělku poškozeného pracovníka (§ 2). **)
(4) Nemůže-li podnik sám zjistit průměrný roční výdělek pracovníka podle předpisů o sociálním zabezpečení, požádá o jeho sdělení Státní úřad sociálního zabezpečení.
------------------------------------------------------------------
*)Příklad č.1
Průměrný roční výdělek, z něhož se pracovníku vypočítává invalidní důchod, činí 18 000 Kčs. Invalidní důchod v nejvyšší výměře činí u pracovníka III. pracovní kategorie 85 % z tohoto výdělku, tj. 1275 Kčs měsíčně. Po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu má pracovník čistý výdělek 1 100 Kčs. Náhrada, kterou mu bude podnik vyplácet, činí 175 Kčs (tj. rozdíl mezi částkami 1 275 a 1 100 Kčs).
Příklad č.2
Pracovníku s výdělkem uvedeným v příkl. č.1 byl přiznán částečný invalidní důchod při pracovním úrazu v částce 600 Kčs měsíčně. Po pracovním úrazu pracuje s polovičním pracovním úvazkem a vydělává si 600 Kčs čistých. Podnik mu bude doplácet měsíčně náhradu 75 Kčs (tj. rozdíl mezi částkou 1 275 Kčs a součtem částečného invalidního důchodu 600 Kčs a výdělkem 600 Kčs).
Příklad č.3
Ženatý pracovník III. pracovní kategorie s jedním dítětem utrpěl v dubnu 1962 pracovní úraz, který způsobil trvalé snížení pracovní schopnosti. V letech 1957-1960 si vydělával průměrně 1500 Kčs měsíčně hrubých. Od 1.1.1961 byl po zvýšení kvalifikace přeřazen na jinou práci a jeho výdělek se zvýšil na 1 800 Kčs měsíčně hrubých, takže průměrný čistý měsíční výdělek za 12 kalendářních měsíců před pracovním úrazem činil 1586 Kčs (původní výdělek). Po pracovním úrazu si vydělává měsíčně 1 250 Kčs čistých. Průměrný roční výdělek podle předpisů o sociálním zabezpečení v letech 1957-1961 je 18 720 Kčs. Invalidní důchod v nejvyšší výměře by činil 85 %, tj. 1 326 Kčs měsíčně. Původní výdělek je tedy vyšší o 19,6 % než invalidní důchod v nejvyšší výměře. Pracovníku přísluší od podniku náhrada ve výši 336 Kčs měsíčně (tj. rozdíl mezi částkami 1 583 a 1 250 Kčs).
**) § 8 zák. č.55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení zaměstnanců.