§ 13c
Prodej majetku
(1) Úřad může rozhodnout o prodeji majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo jeho části, pokud je to
a) zapotřebí na úhradu nákladů spojených se správou tohoto majetku, a to v nezbytném rozsahu,
b) nezbytné za účelem ochrany tohoto majetku před ztrátou, znehodnocením, zničením nebo jiným poškozením, popřípadě pro zachování jeho provozuschopnosti, nebo
c) ve veřejném zájmu chráněném tímto zákonem, zvláštními právními předpisy nebo předpisy Evropské unie, pokud převažuje nad právem na ochranu vlastnictví dotčené osoby.
(2) Při prodeji majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo jeho části postupuje organizační složka státu přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících hospodaření s majetkem státu. Spravuje-li majetek správce majetku podle § 13 odst. 7, Úřad pověří v rozhodnutí podle odstavce 1 podle povahy majetku prodejem organizační složku státu.
(3) Výtěžek z prodeje na základě rozhodnutí podle odstavce 1 je vlastnictvím toho, kdo prodaný majetek vlastnil, a po dobu trvání mezinárodních sankcí je majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce. Výtěžek z prodeje spravuje Úřad, pokud není v rozhodnutí podle odstavce 1 stanoveno jinak.