§ 392
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.
Zákon č. 57/1965 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1965, zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, nabyl účinnosti dnem 1. července 1969, zákon č. 149/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1970, zákon č. 48/1973 Sb., kterým se doplňuje a mění trestní řád, nabyl účinnosti dnem 1. července 1973, zákon č. 29/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o organizaci soudů a o volbách soudců, zákon o prokuratuře, trestní řád a notářský řád, nabyl účinnosti dnem 1. července 1978, zákon č. 43/1980 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon a trestní řád, nabyl účinnosti dnem 24. dubna 1980, zákon č. 159/1989 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon, zákon o přečinech a trestní řád, nabyl účinnosti dnem 1. února 1990, zákon č. 178/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád, nabyl účinnosti dnem 1. července 1990, zákon č. 303/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád, nabyl účinnosti dnem 20. července 1990, zákon č. 558/1991 Sb., kterým se mění a doplňují trestní řád a zákon o ochraně státního tajemství, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1992, zákon České národní rady č. 25/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993 a zákon č. 292/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994.
1. Čl. II zákona České národní rady č. 25/1993 Sb. zní:
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. K řízení ve věcech, v nichž byla podle dosavadních předpisů založena příslušnost Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky, s výjimkou řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vyšších vojenských soudů, je příslušný Nejvyšší soud, pokud ve věci v prvním stupni rozhodoval orgán činný v trestním řízení se sídlem na území České republiky.
2. Došel-li Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky návrh na uznání rozhodnutí cizozemského soudu a ke dni účinnosti tohoto zákona o něm nebylo rozhodnuto, je k dalšímu řízení příslušný Nejvyšší soud, týká-li se rozhodnutí osoby, která má trvalé bydliště na území České republiky.
3. K řízení o stížnosti pro porušení zákona ve věcech, v nichž rozhodl bývalý Státní soud nebo bývalý Nejvyšší soud jako soud prvního stupně, je příslušný Nejvyšší soud, pokud by podle nyní platných předpisů byl ve věci příslušný konat řízení v prvním stupni soud se sídlem na území České republiky.
4. K řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vyšších vojenských soudů, o nichž ke dni účinnosti tohoto zákona Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky nerozhodl, je příslušný vrchní soud, v jehož obvodu má vyšší vojenský soud sídlo.
5. V řízení o odnětí věci soudu se sídlem v České republice a jeho přikázání soudu ve Slovenské republice a naopak se od účinnosti tohoto zákona nepokračuje.
6. Rozhodnutí soudů bývalé České a Slovenské Federativní Republiky, pokud měly sídlo na území České republiky, jsou vykonatelná za stejných podmínek, jako rozhodnutí soudů České republiky.
7. Jestliže bylo před účinností tohoto zákona započato na území České republiky s výkonem rozhodnutí soudu Slovenské republiky nebo soudu bývalé České a Slovenské Federativní Republiky, který měl sídlo na území Slovenské republiky, pokračuje se v něm, jako by se jednalo o rozhodnutí soudu České republiky, pokud mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
2. Čl. IV zákona č. 292/1993 Sb. zní:
Čl. IV
Přechodná a zmocňovací ustanovení
1. V ustanoveních trestního řádu nedotčených změnami a doplňky uvedenými v článku I tohoto zákona se slova "prokurátor" nahrazují slovy "státní zástupce", slova "Generální prokuratura" se nahrazují slovy "Nejvyšší státní zastupitelství" a slova "generální prokurátor" se nahrazují slovy "nejvyšší státní zástupce".
2. K řízení, které ke dni účinnosti tohoto zákona konal vyhledávací orgán, je příslušný vyšetřovatel; nemusí opakovat úkony vyhledávacího orgánu, pokud byly provedeny způsobem stanoveným dosavadními předpisy.
3. Pokud zákon v ustanoveních o mimořádných opravných prostředcích v trestním řízení hovoří o státním zástupci nebo vyšetřovateli a o rozhodnutí státního zástupce nebo vyšetřovatele, rozumí se tím i prokurátor nebo vyhledávací orgán a rozhodnutí prokurátora nebo vyhledávacího orgánu podle dosavadních předpisů.
4. Rozhodnutím okresního nebo krajského soudu podle § 266a se rozumí též rozhodnutí vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu podle dosavadních předpisů.
5. Stížnost pro porušení zákona podaná generálním prokurátorem, o níž ke dni účinnosti tohoto zákona nebylo rozhodnuto, se považuje za stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti.
6. Ministr spravedlnosti může do tří let od účinnosti tohoto zákona pověřit státní zastupitelství vyřizováním podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení.
7. Okresní nebo krajský soud, který převzal neskončenou věc vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu, může pokračovat v odročeném hlavním líčení, pokud se nezměnilo sestavení senátu nebo není dán jiný důvod, pro který je jinak třeba hlavní líčení opakovat znovu (§ 219 odst. 2).
8. V trestních věcech krajského soudu jako soudu prvního stupně se v hlavním líčení započatém před účinností tohoto zákona pokračuje v pětičlenném senátu složeném podle dosavadních předpisů; to neplatí, jestliže se za účinnosti tohoto zákona hlavní líčení provádí znovu.
9. Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou upravilo postup státního zastupitelství při vyřizování podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení.
10. Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou stanovilo, ve kterých případech přísluší odměna za vyhovění dožádání orgánů činných v trestním řízení, a určilo její výši.
Uhde v. r.
------------------------------------------------------------------
1) § 41 odst. 2 trestního zákona.
2) Vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci, ve znění pozdějších předpisů.
******************************************************************