Článek 22
1. Opatření přijatá orgány jednoho smluvního státu budou uznána ve všech ostatních smluvních státech.
2. Uznání však může být odmítnuto:
a) jestliže opatření bylo přijato orgánem, jehož pravomoc se nezakládá nebo není v souladu s některým z důvodů uvedených v kapitole II;
b) jestliže opatření bylo přijato, s výjimkou naléhavého případu, v soudním nebo správním řízení, aniž by dospělá osoba dostala příležitost být slyšena, čímž byly porušeny základní zásady řízení dožádaného státu;
c) jestliže toto uznání je zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného státu nebo je v rozporu s ustanoveními právních předpisů státu, jež se musí použít vždy, bez ohledu na to, které právo by bylo jinak použitelné;
d) jestliže opatření je neslučitelné s pozdějším opatřením přijatým v nesmluvním státě, který by měl jinak pravomoc podle článků 5 až 9, pokud toto pozdější opatření splňuje požadavky pro uznání v dožádaném státě;
e) jestliže nebyl dodržen postup podle článku 33.