Článek 30
Odpovědnost za škody
(1) Smluvní státy se vzájemně zříkají veškerých nároků na odškodnění za ztrátu nebo poškození majetkových hodnot patřících jim nebo správním orgánům, jestliže škoda byla způsobena úředníkem při plnění úkolů v souvislosti s prováděním této smlouvy.
(2) Smluvní státy se vzájemně zříkají veškerých nároků na odškodnění za zranění nebo smrt úředníka, jestliže škoda vznikla při plnění úkolů v souvislosti s prováděním této smlouvy. Nároky na odškodnění úředníka nebo jeho pozůstalých tím zůstávají nedotčeny.
(3) Jestliže úředník jednoho smluvního státu způsobí při plnění úkolů v souvislosti s touto smlouvou na výsostném území druhého smluvního státu škodu třetí osobě, pak odpovědnost za škodu nese ten smluvní stát, na jehož výsostném území škoda vznikla, a to podle předpisů, které by byly použity v případě škody způsobené vlastním věcně a místně příslušným úředníkem.
(4) Smluvní stát, jehož úředník způsobil škodu na výsostném území druhého smluvního státu, nahradí tomuto druhému smluvnímu státu celkovou částku náhrady škody, kterou tento smluvní stát poskytl poškozenému nebo jeho právnímu nástupci.
(5) Příslušné orgány smluvních států budou úzce spolupracovat, aby usnadnily vyřizování nároků na náhradu škody. Především si vymění veškeré jim dostupné informace o případech škod ve smyslu tohoto článku.
(6) Odstavce 1 a 2 nebudou použity, jestliže škoda byla způsobena úmyslně nebo hrubou nedbalostí.