§ 2.
(1) Ustanovení § 1 tohoto zákona vztahuje se toliko na pachtýře (podpachtýře) nebo jiné uživatele, kteří pozemky v témže §u naznačené v roce 1921 výhradně nebo aspoň převážně sami nebo pomocí své rodiny obdělávají, jestliže při tom vlastní i spachtovaná (užívaná) zemědělská půda jejich a osob s nimi ve společné domácnosti žijících nepřesahuje 24 katastr. jitra po 1600 čtver. sáhů. Na přebytky nejvýše půl katastr, jitra se při tom nehledí.
(2) Jiným uživatelem rolí a luk s příslušenstvím ve smyslu prvního odstavce tohoto §u rozuměti jest každého, kdo má nebo měl podle úmluvy, ujednané přede dnem 28. července 1921, vůči druhé smluvní straně za práce vykonané k docílení sklizně na naznačených pozemcích nárok na určitou část (například polovinu, třetinu, čtvrtinu a pod.) naturálního výnosu těchto pozemků v roce 1921. Na deputátníky, dělníky saisonní a na ty, kteří nejsouce dělníky saisonními, zjednáni byli jen na pokosení obilí nebo jen k vybírání bramborů nebo jen k vymlácení obilí, se ustanovení předcházející věty nevztahuje, vztahuje se však při lukách na ty, kteří měli ze sklizně 1921 za pokosení a usušení sena i otavy nárok na úplatu v naturáliích nebo takovou úplatu brali, vyjímaje deputátníky a dělníky, nechovající vlastního dobytka. V žádné případě však nelze za saisonní dělníky považovati osoby, které nezměnily při konání zmíněných prací místa svého pravidelného pobytu.