Článek 13
(K článku 21 Úmluvy)
(1) Po dobu průvozu musí smluvní stát, který o to byl požádán, držet osobu, jež mu byla předána, ve vazbě.
(2) Během průvozu nenařídí žádný smluvní stát proti osobě vydávané z výsostného území druhého smluvního státu do třetího státu opatření k trestnímu stíhání ani výkon rozsudku za činy spáchané před průvozem bez souhlasu vydávajícího smluvního státu.
(3) Má-li být osoba vydávaná z území třetího státu na výsostné území smluvního státu přepravována na výsostné území tohoto smluvního státu leteckou cestou přes výsostné území druhého smluvního státu bez mezipřistání na výsostném území tohoto smluvního státu, pak se tím smluvní stát, jehož výsostné území je přelétáváno, nemusí zabývat, pokud osoba nemá jeho občanství a trestný čin, pro který je vydávána, není politickým nebo čistě vojenským trestným činem ve smyslu článků 3 a 4 Úmluvy.
(4) V záležitostech průvozu a přepravy leteckou cestou se písemný styk uskutečňuje mezi Ministerstvem spravedlnosti České republiky a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti Spolkové republiky Německo.