§ 9.
(1) Zaměstnanci přísluší za dobu dovolené mimo veškeré sjednané přídavky náhrada mzdy odpovídající průměrnému výdělku z posledních čtyř týdnů bezprostředně před nastoupením dovolené podle zásad § 12, odst. 2. zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Do tohoto průměrného výdělku nezapočítávají se příplatky za práce přes čas a nepravidelné, povahou svojí ojedinělé prémie za zvýšený pracovní výkon.
(2) Náhrada takto vypočtená zvýší se o desetinu, jestliže počet hodin odpracovaných zaměstnancem v továrním podniku během roku před rozhodným dnem (§ 3) zvýšil se o desátý díl nad pravidelnou zákonnou dobu pracovní připadající na dny v závodě jako pracovní zavedené. Zmenší se o desetinu, jestliže klesl počet hodin zaměstnancových o více než o desetinu a o jednu pětinu, jestliže zmenšil se o více než o pětinu pracovních hodin takto stanovených. Doba podle § 6 promeškaná se včítá do pracovní doby.
(3) Naturální požitky, pokud na dobu dovolené se zastavují anebo se nevybéřou, do náhrady se počítají a oceňují se v penězích podle obdoby ustanovení § 11 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n.
(4) Uvedená náhrada jest splatná v obvyklý den výplaty; peněžitá hodnota naturálních požitků jest pak splatná předem za celou dobu dovolené.
(5) Dovolená nepřerušuje pracovního poměru a platí se tudíž za dobu dovolené příspěvky sociálně pojišťovací.