§ 13
(1) Za pracovníky, kteří konají práce zdraví škodlivé nebo zvlášť obtížné, se považují pracovníci,
a) kteří trvale pracují v tuberkulózních léčebnách a tuberkulózních lůžkových a ambulantních odděleních ústavů národního zdraví, v nichž se ošetřují nemocní s nakažlivou formou tbc, a v Bangových izolátech,
b) kteří jsou při práci vystaveni ve významné míře nepříznivým vlivům ionizujícího záření,
c) kteří jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy,
d) kteří pracují při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých,
e) kteří jako vychovatelé provádějí výchovu mládeže za ztížených podmínek a kteří pracují jako zdravotničtí pracovníci Ústavu národního zdraví nápravné výchovy,
f) kteří pracují nepřetržitě alespoň jeden rok v tropických oblastech nebo jinak zdravotně obtížných oblastech,
g) kteří konají mimořádně namáhavé práce, při nichž jsou trvale vystaveni mikroklimatickým podmínkám nadměrně zatěžujícím organismus nebo významně zvýšenému atmosférickému tlaku,
h) kteří trvale pracují s látkami s prokazatelně kancerogenními účinky.
(2) Federální ministerstvo práce a sociálních věcí vydá v dohodě s ministerstvy zdravotnictví České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, ostatními zúčastněnými ústředními orgány a Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí seznamy druhů prací, pracovišť a oblastí podle předchozího odstavce; přitom může blíže určit okruh pracovníků, jimž se dodatková dovolená poskytuje, a vymezit způsob a rozsah ohrožení, které odůvodňují její poskytování.