Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 7,5 procenta hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a pobírané vládou druhého smluvního státu, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu, centrální bankou tohoto druhého smluvního státu nebo jakoukoliv agenturou této vlády, nebo jakýmkoliv jiným rezidentem tohoto druhého smluvního státu s ohledem na pohledávky tohoto rezidenta, které jsou financovány, zaručeny nebo zajištěny vládou tohoto druhého smluvního státu, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu, centrální bankou tohoto druhého smluvního státu nebo jakoukoliv agenturou této vlády, jsou bez ohledu na ustanovení odstavce 2 osvobozeny od zdanění v prvně zmíněném smluvním státě.
4. Rozumí se, že následující instituce jsou pro účely odstavce 3 agenturami vlády:
a) v případě Číny:
(i) Rozvojová banka Číny;
(ii) Zemědělská rozvojová banka Číny;
(iii) Export - Import banka Číny;
(iv) Čínská pojišťovací korporace exportů a úvěrů; a
(v) jakékoliv jiné instituce, na kterých se mohou dohodnout příslušné úřady smluvních států;
b) v případě České republiky:
(i) Česká exportní banka (ČEB);
(ii) Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP); a
(iii) jakékoliv jiné instituce, na kterých se mohou dohodnout příslušné úřady smluvních států.
5. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku.
6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.