Vlastní posouzení ústavnosti napadených ustanovení zákona
52. Jak je z rekapitulace dosavadní judikatury Ústavního soudu zřejmé, Ústavní soud se dosud zabýval případy, kdy soudcům byl vletech 1997 až 2004, spolu s ostatními představiteli státní moci, jednorázově odnímán, popř. snižován tzv. další plat, který do konce roku 2004 tvořil jednu z nárokových složek odměny představitele státní moci za výkon funkce. V důsledku těchto zásahů byl opakovaně, "mimořádně" a přitom každoročně v letech 1997 až 2004 snižován celkový roční úhrn platu soudce. Soudcům byla odnímána, popř. snižována jedna z nárokových složek jejich odměny, aniž by toto snížení bylo kompenzováno nárůstem v jiné nárokové složce. Takové platové restrikce, až na dvě výjimky, shledal Ústavní soud protiústavními, jak bylo rekapitulováno výše.
53. V nyní projednávaném případě je však Ústavní soud konfrontován na první pohled s odlišnou situací. Nejde o snížení nebo odnětí dalšího platu nebo jiné nárokové složky odměny soudce za výkon funkce jako v dosavadních případech, nýbrž o opatření, jímž bylo v roce 2003 a 2004 sníženo tempo růstu platů soudců (platy byly, jinými slovy, zmrazeny). Ústavní soud proto musí nejprve odpovědět na otázku, zda v daném případě lze vůbec hovořit o platové restrikci vůči soudcům ve smyslu dosavadních nálezů.
54. Konstrukce odměňování představitelů státní moci včetně soudců v zákoně o platu představitelů státní moci je poměrně komplikovaná. Pravidelný příjem soudce se skládá z platu vypláceného měsíčně, do konce roku 2004 soudci dostávali ještě dva další platy ve výši měsíčního platu, vyplácené v prvním a druhém pololetí kalendářního roku. Vedle platů soudce měsíčně obdrží víceúčelovou paušální náhradu výdajů. Ta sice nemá charakter odměny za výkon funkce, avšak pro její pravidelnost, nezúčtovatelnost a peněžitou formu ji Ústavní soud pro účely kvantifikace materiálního zajištění soudců bude posuzovat jako součást pravidelného příjmu soudce. To pochopitelně neplatí o naturálním plnění a náhradě prokázaných výdajů, které nemají charakter odměny za výkon funkce, nejsou vyčíslitelné peněžitou částkou, resp. jsou poskytovány nepravidelně a proti vyúčtování.
55. Pro zjištění dopadu napadených zákonných ustanovení do materiálního zabezpečení soudců je nutno vycházet z úhrnu pravidelných příjmů soudců v kalendářním roce; měsíční příjmy již s ohledem na existenci dalších platů vyplácených jen v určitých měsících v roce srovnávat nelze, navíc hospodářská, rozpočtová i daňová soustava je přirozeně vybudována na cyklu kalendářního roku. Kvantifikace materiálního zabezpečení soudců v podobě úhrnu jejich příjmů v kalendářním roce je tak pro Ústavní soud základním kritériem pro zjištění, zda v důsledku opatření ve sféře odměňování soudců došlo či nedošlo k platové restrikci. Za platovou restrikci, v souladu s dosavadními nálezy Ústavního soudu, je třeba považovat opatření, kdy soudci je odňata nebo snížena nároková složka odměny (např. další plat), aniž by toto odnětí nebo snížení bylo kompenzováno zvýšením jiné nárokové složky odměny. Za další formu platové restrikce je ovšem třeba považovat i zmrazení zákonem předpokládaného růstu příjmů soudců nebo i jiných ústavních činitelů, přičemž např. "trvalé" zmrazení platů některých představitelů státu by Ústavní soud nepochybně posuzoval jako krok ústavně nepřípustný.
56. Z dokazování vyplynulo, že příjem soudce se ve sledovaném období od roku 2001 do roku 2006 nesnížil. Naopak, roční příjem soudce rostl, a to i v roce 2003 ve srovnání s rokem 2002, přestože příjem soudce za rok 2003 ovlivnil zákon o mimořádném platovém opatření pro rok 2003, jehož ústavnost navrhovatel pod bodem I petitu zpochybnil. V důsledku přijetí zákona o mimořádném platovém opatření pro rok 2004 napadeného pod bodem II petitu se sice příjem soudce v roce 2004 oproti roku 2003 nezvýšil, nicméně ani neklesl, což je z hlediska dosavadních nálezů Ústavního soudu rozhodující. Současně je zřejmé, že napadenými zákonnými ustanoveními nebylo zasaženo do některé z nárokových složek odměny, konkrétně nebyl jimi snížen měsíční plat, další plat nebo víceúčelová paušální náhrada v daném kalendářním roce oproti dosavadnímu stavu, aniž by takové snížení bylo kompenzováno navýšením jiné nárokové složky odměny.
57. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že tenorem dosavadních precedentů je teze (princip), že platové poměry soudců v širokém smyslu mají být stabilní nesnižovatelnou veličinou, pokud nenastanou zcela výjimečné, mimořádné okolnosti státu. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu ovšem nelze dovozovat trvalý a nezpochybnitelný nárok na každoroční růst platů soudců.
58. Ústavní soud proto uzavírá, že zákonná ustanovení napadená pod body I a II nepředstavují platovou restrikci, která by byla v rozporu s čl. 1 odst. 1 (princip demokratického právního státu), čl. 2 odst. 1 (princip dělby státní moci) a čl. 82 odst. 1 (princip nezávislosti soudní moci) Ústavy, neboť k zastavení nárůstu platů soudců došlo pouze na jeden rok. Ústavní soud se však neztotožnil se všemi důvody, které zákonodárnou a výkonnou moc vedly k přijetí napadených zákonných ustanovení, zejména s argumentací "dalšího vzdalování se" úrovně platů soudců od úrovně platů zaměstnanců veřejných služeb a správy. Tato argumentace neobstojí, a to i ve srovnání s ostatními vyspělými demokratickými státy.
59. V linii dosavadních nálezů Ústavní soud považuje za nutné vyjádřit své hluboké přesvědčení, že neblahá praxe "mimořádných", a přitom zcela pravidelných opatření v oblasti odměňování soudců, s níž byl po osm let (1997 až 2004) Ústavní soud opakovaně konfrontován, je minulostí, která se již nevrátí. I když v daném případě Ústavní soud neshledal, že by v důsledku napadených zákonných ustanovení došlo ke snížení materiálního zabezpečení soudců oproti dosavadnímu stavu, je zřejmé, že neustálé změny pravidel odměňování soudců k žádoucí stabilizaci justice nepřispěly. Ústavní soud znovu na tomto místě připomíná, že přiměřené materiální zajištění soudců je jednou z významných podmínek jejich nezávislosti a že ústavní postavení soudců na straně jedné a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy, na straně druhé se vzhledem k principu dělby moci a principu nezávislosti soudců odlišuje, z čehož plyne i omezený dispoziční prostor pro zákonodárce v oblasti odměňování soudců. Za daného stavu a s ohledem na neblahou zkušenost z minulých let považuje Ústavní soud za nesporný pokrok v oblasti odměňování soudců a ostatních představitelů státní moci odbourání tzv. dalších platů a jejich "rozpuštění" do měsíčních platů, aniž by tímto opatřením došlo k meziročnímu poklesu celkového příjmu soudce. Za výrazný prvek záruky přiměřeného materiálního zabezpečení soudců z hlediska principu dělby státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní a požadavku jejich vzájemné vyváženosti je třeba považovat i přímou vazbu mezi platem představitelů moci zákonodárné a výkonné na straně jedné a platem soudců na straně druhé. Konstrukce zákona o platu představitelů státní moci, která s pomocí jednotné platové základny a zákonem stanovených koeficientů zaručuje, že spolu se zvýšením platů představitelů moci zákonodárné a výkonné se ve stejném poměru automaticky zvýší i platy soudců, tak představuje významnou, v právním řádu vestavěnou pojistku, že poměr v materiálním zabezpečení představitelů jednotlivých mocí bude i v budoucnu zachováván.
60. Ústavní soud závěrem konstatuje, že neshledal důvody ke zrušení ustanovení § 1 písm. h) zákona č. 425/2002 Sb. a § 3 zákona č. 425/2002 Sb., pokud se týká soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu [§ 1 písm. h) zákona č. 425/2002 Sb.], napadeného pod bodem I petitu, a ustanovení § 1 písm. i) písm. i) zákona č. 427/2003 Sb. a § 3 a 4 zákona č. 427/2003 Sb., pokud se týká soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu [§ 1 písm. i) zákona č. 427/2003 Sb.], napadených pod bodem II petitu, a proto tyto návrhy podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítá. Ze stejného důvodu zamítá i návrh na zrušení ustanovení části třicáté třetí článku XXXIII zákona č. 309/2002 Sb., pokud se týká soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu [§ 1 písm. h) zákona č. 236/1995 Sb. - pozn. red.: ve znění platném v době podání návrhu, nyní písm. g)], napadených pod bodem III petitu, a návrh na zrušení ustanovení části první článku I bodů 1, 2, 4, 5 a 6 zákona č. 626/2004 Sb., pokud se týká soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu [§ 1 písm. i) zákona č. 427/2003 Sb.], napadených pod bodem IV petitu, neboť tyto návrhy neoddělitelně souvisí s návrhy pod bodem I a II petitu a jejich přezkum po zamítnutí těchto návrhů ztratil smysl.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
******************************************************************