§ 16
(1) K odběru radioaktivních zářičů a k používání zdrojů záření je třeba povolení krajského hygienika. **) Hlavní hygienik může platnost povolení k používání zdrojů záření rozšířit pro všechny kraje.
(2) Povolení podle odstavce 1 musí mít i organizace, které bylo uděleno oprávnění k výrobě radioaktivních zářičů. Toto povolení nepotřebují organizace pro výzkum a výrobu zdrojů záření, pro jaderný výzkum a pro výzkum jaderných paliv, které určí hlavní hygienik v dohodě s Československou komisí pro atomovou energii. ***)
(3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na odběr a používání:
a) pevných stínicích materiálů obsahujících přírodní nebo ochuzený uran nebo thorium,
b) přírodních léčivých vod obsahujících radioaktivní látky přírodního původu,
c) hodinek a palubních přístrojů, jakož i jiných podobných výrobků obsahujících radioaktivní zářič nebo přístrojů, při jejichž provozu vzniká ionizující záření, které s ohledem na nízký stupeň ohrožení pří užívání vyhlásí hlavní hygienik.
(4) Organizace jsou povinny zaznamenávat údaje o příjmu a použití radioaktivních zářičů s výjimkou těch, které jsou uvedeny v odstavci 3, a o odstranění radioaktivních odpadů.
(5) Organizace, které hromadně skladují výrobky uvedené v odstavci 3 písm. c), jsou povinny toto hromadné skladování hlásit do 30 dnů krajskému hygienikovi.
(6) Organizace, které mají povolení podle odstavce 1, smějí předat radioaktivní zářiče jiné oprávněné organizaci jen po předchozím uvědomění krajského hygienika, který povolení podle odstavce 1 vydal.
(7) Působnost krajského hygienika stanovenou v předchozích odstavcích vykonává v závodech uranového průmyslu hlavní hygienik.
------------------------------------------------------------------
**) Z hlediska tohoto požadavku se těžba a zpracování radioaktivních surovin nepovažují za odběr ani používání radioaktivních zářičů.
***) Ústav pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů, Ústav jaderného výzkumu a Ústav jaderných paliv Vývojové základny uranového průmyslu.