Čl. III
zákona č. 231/1992 Sb.,
kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o zaměstnanosti
1. Převedení pracovníka na jinou práci nebo přeložení do jiného místa výkonu práce, k nimž došlo podle ustanovení § 37 odst. 4 písm. c) a § 38 odst. 3 a 4 zákoníku práce přede dnem účinnosti tohoto zákona bez souhlasu pracovníka, pozbývá účinnosti nejpozději uplynutím doby 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona, pokud se organizace s pracovníkem nedohodne jinak.
2. Pracovník uvedený v ustanovení § 73 odst. 2 zákoníku práce, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává podnikatelskou činnost, je povinen nejpozději do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona požádat písemně organizaci o udělení souhlasu k výkonu takové činnosti. Organizace je povinna do jednoho měsíce ode dne podání této žádosti pracovníku písemně sdělit, zda souhlas uděluje či nikoliv; není-li pracovníku takový souhlas udělen nebo pracovník ve lhůtě podle předchozí věty o souhlas nepožádal, je povinen bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán. Pokud se organizace ve stanovené lhůtě k žádosti pracovníka písemně nevyjádří, má se za to, že uděluje souhlas k takové činnosti.
3. Pracovník uvedený v ustanovení § 73 odst. 2 zákoníku práce, který ke dni účinnosti tohoto zákona je členem řídícího nebo kontrolního orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost a nebyl do takového orgánu vyslán organizací, v níž je zaměstnán, je povinen bez zbytečného odkladu toto členství ukončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán.
4. Pracovník organizace, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává vedle pracovněprávního vztahu výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž je zaměstnán (§ 75 odst. 1 zákoníku práce), je povinen nejpozději do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona požádat písemně organizaci o udělení souhlasu k výkonu takové činnosti. Organizace je povinna do jednoho měsíce ode dne podání této žádosti pracovníku písemně sdělit, zda souhlas uděluje či nikoliv; není-li pracovníku takový souhlas udělen nebo pracovník ve lhůtě podle předchozí věty o souhlas nepožádal, je povinen bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán. Pokud se organizace ve stanovené lhůtě k žádosti pracovníka písemně nevyjádří, má se za to, že uděluje souhlas k takové činnosti.
5. Vedoucí organizace a vedoucí pracovníci v jeho přímé řídící působnosti, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona vykonávají vedle svého zaměstnání činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž jsou zaměstnáni (§ 75 odst. 3 zákoníku práce), jsou povinni po dni účinnosti tohoto zákona bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinili právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž jsou zaměstnáni.
6. Příspěvek pracovníkům k částečnému vyrovnání poklesu mzdy podle vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 347/1991 Sb., ve znění vyhlášky č. 2/1992 Sb., a vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské republiky č. 407/1991 Sb., ve znění vyhlášky č. 36/1992 Sb., na který vznikl nárok přede dnem účinnosti tohoto zákona, se poskytuje podle dosavadních předpisů nejdéle do 30. června 1992. Po dobu poskytování tohoto příspěvku nelze použít ustanovení § 130 odst. 3 zákoníku práce.
7. Povinné smluvní pojištění, které vzniklo podle zvláštních předpisů přede dnem 1. 1. 1993, zaniká dnem 31.12.1992 v rozsahu, v jakém se na organizaci vztahuje zákonné pojištění podle § 205d zákoníku práce, pokud nezaniklo již před tímto dnem.
8. Podle dosavadního ustanovení § 251 zákoníku práce se řídí povinnost uspokojit nároky pracovníků zrušené organizace, pokud jde o nároky na náhradu škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, na jejichž uspokojování se nevztahuje zákonné pojištění podle tohoto zákona nebo povinné smluvní pojištění podle zvláštních předpisů.
9. Nejde-li o nároky na náhradu škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, podle dosavadního ustanovení § 251 zákoníku práce se řídí povinnost uspokojit nároky pracovníků zrušené organizace, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona.
10. Ustanovením § 2 odst. 4 zákona o zaměstnanosti není dotčeno vykonávání práce cizincem (osobou bez státní příslušnosti) na území České a Slovenské Federativní Republiky na základě obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené přede dnem účinnosti tohoto zákona.
11. Podle ustanovení § 16a odst. 2 zákona o zaměstnanosti se postupuje, vznikl-li nárok na hmotné zabezpečení uchazečům o zaměstnání nejdříve dnem účinnosti tohoto zákona.
12. Skončení pracovních poměrů vzniklých před 1. lednem 1989 na dobu určitou nebo s účinností před tímto dnem na dobu určitou změněných vzhledem k přidělení podnikového nebo služebního bytu, bytu vystavěného v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniku a bytu přiděleného ve státním zájmu se od účinnosti tohoto zákona posuzuje podle stejných ustanovení zákoníku práce jako skončení ostatních pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou.
------------------------------------------------------------------