§ 1
(1) Veřejným zaměstnancům, kteří byli v době nesvobody přeloženi z moci úřední do trvalé výslužby z důvodu dovršení věkové hranice, stanovené předpisy vydanými v době nesvobody (§§ 21 až 24 vládního nařízení ze dne 21. prosince 1938, č. 379 Sb., o úpravě některých personálních poměrů ve veřejné správě, po případě ve znění předpisů je měnících a doplňujících), před dovršením 60. roku věku, jde-li o soudce, před dovršením 65. roku věku, a jde-li o profesory vysokých škol, před dovršením 70. roku věku, a nemají z tohoto důvodu nároku na odškodnění podle dekretu presidenta republiky ze dne 17. srpna 1945, č. 53 Sb., o odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům (§ 8, odst. 1), ani nebyli reaktivováni podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. srpna 1945, č. 68 Sb., o reaktivaci veřejných zaměstnanců,
a) zvýší se jejich pensijní základna (§ 154 platového zákona a ustanovení obdobná) na částku, jíž by při časovém postupu na této základně dosáhli, kdyby byli setrvali v činné službě až do konce měsíce, v němž dovršili 60. roku věku (jde-li o soudce, 65. rok věku, a jde-li o profesory vysokých škol, 70. rok věku), nejvýše však po dobu 5 roků ode dne přeložení do trvalé výslužby,
b) připočte se pro nárok na výslužné a jeho výměru doba rozhodná pro zvýšení pensijní základny podle písmene a), pokud se zaměstnanci nedostává k nabytí nároku na plné výslužné,
c) vyměří se, pokud před 1. lednem 1944 nedovršili 60. rok věku (jde-li o soudce, 65. rok věku, a jde-li o profesory vysokých škol, 70. rok věku), odpočivné (zaopatřovací) platy tak, jako kdyby se na ně v den přeložení do výslužby byla vztahovala příslušná ustanovení vládního nařízení ze dne 12. ledna 1944, č. 15 Sb., kterým se mění a doplňuje platový zákon ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (novely platového zákona, N. P. Z.), po případě vládního nařízení ze dne 12. ledna 1944, č. 16 Sb., jímž se mění a doplňuje učitelský zákon ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (novely učitelského zákona, N. U. Z.), vládního nařízení ze dne 12. ledna 1944, č. 17 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 24. června 1926, č. 105 Sb., o platových poměrech státních obecních (městských) a obvodních lékařů, nařízení všech členů vlády ze dne 12. ledna 1944, č. 19 Sb., o nové úpravě platových poměrů protektorátních zaměstnanců, upravených podle zásad platového zákona č. 103/1926 Sb. (novely platových nařízení, N. P. N.), zákona ze dne 16. května 1946, č. 139 Sb., jímž se zatímně upravují platové a některé služební poměry vojenských a četnických gážistů, nebo dekretu presidenta republiky ze dne 6. září 1945, č. 73 Sb., kterým se mění a doplňuje platový zákon ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., pokud jde o profesory vysokých škol a vysokoškolské asistenty.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro výměru zaopatřovacích platů pozůstalých po zaměstnancích tam uvedených, kteří zemřeli před počátkem účinnosti tohoto zákona. Zemřel-li zaměstnanec před uplynutím doby rozhodné podle odstavce 1, písm.a) a b), přihlíží se při výměře zaopatřovacích platů toliko k době uplynuvší ode dne přeložení zaměstnance do výslužby do dne jeho úmrtí. Ustanovení odstavce 1, písm. c) se nepoužije, zemřel-li zaměstnanec před 1. lednem 1944.
(3) Odpočivné (zaopatřovací) platy osob, na něž se vztahují ustanovení předchozích odstavců, se znovu vyměří podle zásad stanovených v těchto ustanoveních s účinností od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto zákona.