Změna Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů
1. Název Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů přijaté dne 26. října 1979 (dále jen "úmluva") se nahrazuje tímto:
Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení
2. Preambule úmluvy se nahrazuje tímto:
Státy, které jsou stranami této úmluvy,
uznávajíce právo všech států na rozvíjení a využívání jaderné energie pro mírové účely a jejich oprávněné zájmy na získání možného prospěchu z mírového využití jaderné energie,
jsouce přesvědčeny o potřebě usnadnění mezinárodní spolupráce a předávání jaderné technologie pro mírové využívání jaderné energie,
majíce na paměti, že fyzická ochrana je životně důležitá pro ochranu veřejného zdraví, bezpečnosti, životního prostředí a národní a mezinárodní bezpečnosti,
majíce na mysli cíle a zásady Charty Organizace spojených národů týkající se udržování světového míru a bezpečnosti a podpory dobrého sousedství a přátelských vztahů a spolupráce mezi státy,
berouce v úvahu, že podle článku 2 odstavce 4 Charty Organizace spojených národů "Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů",
připomínajíce Deklaraci o opatřeních k odstranění mezinárodního terorismu připojenou k usnesení Valného shromáždění 49/60 ze dne 9. prosince 1994,
přejíce si odvrátit potenciální nebezpečí způsobená nedovoleným obchodem s jadernými materiály, protiprávním zmocněním se a použitím jaderných materiálů, sabotáží jaderných materiálů a jaderných zařízení a berouce na vědomí, že fyzická ochrana proti takovým činům se stala předmětem zvýšeného vnitrostátního a mezinárodního zájmu,
hluboce znepokojeny celosvětovou eskalací teroristických činů ve všech jejich podobách a projevech a hrozbami, které představuje mezinárodní terorismus a organizovaný zločin,
věříce, že fyzická ochrana hraje důležitou roli v podpoře cílů jaderného nešíření a boje proti terorismu,
přejíce si prostřednictvím této úmluvy přispět k celosvětovému posílení fyzické ochrany jaderných materiálů a jaderných zařízení využívaných pro mírové účely,
jsouce přesvědčeny, že trestné činy související s jadernými materiály a jadernými zařízeními jsou příčinou vážného znepokojení a že je naléhavě zapotřebí přijmout vhodná a účinná opatření nebo posílit stávající opatření s cílem zajistit prevenci, odhalování a potrestání takovýchto trestných činů,
přejíce si posílit další mezinárodní spolupráci k zavedení účinných opatření k fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení v souladu s právními předpisy každého smluvního státu a s touto úmluvou,
jsouce přesvědčeny, že tato úmluva by měla přispět k bezpečnému používání, skladování a přepravě jaderných materiálů a bezpečnému provozu jaderných zařízení,
uznávajíce, že existují mezinárodně formulovaná doporučení k fyzické ochraně, která se čas od času aktualizují a která mohou poskytovat poučení o soudobých prostředcích k dosažení účinné úrovně fyzické ochrany,
uznávajíce rovněž, že účinná fyzická ochrana jaderných zařízení a jaderných materiálů využívaných pro vojenské účely je odpovědností státu, který takové jaderné materiály a jaderná zařízení vlastní, a jsouce si vědomy toho, že těmto materiálům a zařízením je a nadále bude poskytována přísná fyzická ochrana,
se dohodly takto:
3. V článku 1 úmluvy se za odstavec c) doplňují dva nové odstavce, které znějí:
(d) "jaderným zařízením" zařízení (včetně souvisejících budov a vybavení), ve kterém probíhá výroba, zpracování, používání, manipulace, skladování nebo ukládání jaderných materiálů, jestliže by poškození nebo narušení takového zařízení mohlo vést k významnému ozáření nebo úniku významného množství radioaktivních látek;
(e) "sabotáží" jakýkoli úmyslný čin zaměřený proti jadernému zařízení nebo jaderným materiálům při jejich používání, skladování a přepravě, který by mohl přímo nebo nepřímo ohrozit zdraví a bezpečnost pracovníků nebo veřejnosti nebo ohrozit životní prostředí ozářením nebo únikem radioaktivních látek.
4. Za článek 1 úmluvy se vkládá nový článek 1A, který zní:
Článek 1A
Cílem úmluvy je na celém světě dosáhnout a udržet účinnou fyzickou ochranu jaderných materiálů využívaných pro mírové účely a jaderných zařízení využívaných pro mírové účely; předcházet trestným činům spáchaným v souvislosti s těmito materiály a zařízeními a bojovat proti nim; a také usnadnit spolupráci mezi smluvními státy směřující k tomuto cíli.
5. Článek 2 úmluvy se nahrazuje tímto:
1. Tato úmluva se vztahuje na jaderné materiály využívané pro mírové účely při jejich používání, skladování a přepravě a na jaderná zařízení vyžívaná pro mírové účely, ovšem s podmínkou, že články 3 a 4 a článek 5 odstavec 4 úmluvy se na takové jaderné materiály vztahují pouze při jejich mezinárodní přepravě.
2. Odpovědnost za stanovení, zavedení a udržování režimu fyzické ochrany v rámci smluvního státu spočívá zcela na tomto státu.
3. Kromě závazků výslovně převzatých smluvními státy na základě této úmluvy nelze nic v této úmluvě vykládat tak, aby byla dotčena svrchovaná práva státu.
4.
(a) Ničím v této úmluvě nejsou dotčena jiná práva, povinnosti a odpovědnost smluvních států podle mezinárodního práva, zvláště pak cíle a zásady Charty Organizace spojených národů a mezinárodního humanitárního práva.
(b) Činnost ozbrojených sil v průběhu ozbrojeného konfliktu, tak jak těmto výrazům rozumí mezinárodní humanitární právo, která se tímto právem řídí, se neřídí touto úmluvou a činnost prováděná vojenskými silami státu při výkonu jejich oficiálních povinností se vzhledem k tomu, že se řídí jinými předpisy mezinárodního práva, neřídí touto úmluvou.
(c) Nic v této úmluvě nelze vykládat jako zákonné oprávnění použít síly nebo hrozit použitím síly proti jaderným materiálům nebo jadernému zařízení využívaným pro mírové účely.
(d) Nic v této úmluvě neospravedlňuje nebo nečiní zákonnými činy jinak nezákonné ani nebrání stíhání pro takové činy podle jiných zákonů.
5. Tato úmluva se nevztahuje na jaderné materiály používané nebo držené pro vojenské účely ani na jaderná zařízení obsahující takové materiály.
6. Za článek 2 úmluvy se vkládá nový článek 2A, který zní:
Článek 2A
1. Každý smluvní stát stanoví, zavede a udržuje odpovídající režim fyzické ochrany platný pro jaderné materiály a jaderná zařízení pod jeho jurisdikcí s cílem:
(a) chránit proti krádeži a jinému nezákonnému zmocnění se jaderné materiály při jejich používání, skladování a přepravě;
(b) zajistit zavedení rychlých a komplexních opatření k nalezení a případně zpětnému získání ztracených nebo odcizených jaderných materiálů; jsou-li materiály nalezeny mimo jeho území, jedná smluvní stát v souladu s článkem 5;
(c) chránit jaderné materiály a jaderná zařízení proti sabotáži; a
(d) zmírnit nebo minimalizovat radiologické důsledky sabotáže.
2. Při provádění odstavce 1 každý smluvní stát:
(a) zavede a udržuje právní a regulační rámec, kterým se řídí fyzická ochrana;
(b) zřídí nebo určí příslušný orgán nebo příslušné orgány odpovědné za provádění právního a regulačního rámce; a
(c) přijme jiná vhodná opatření nutná k fyzické ochraně jaderných materiálů a jaderných zařízení.
3. Při provádění povinností stanovených v odstavcích 1 a 2 uplatňuje každý smluvní stát, aniž by tím byla dotčena jiná ustanovení úmluvy, pokud je to přiměřené a proveditelné, tyto Základní zásady fyzické ochrany jaderných materiálů a jaderných zařízení.
Základní zásada A: Odpovědnost státu
Odpovědnost za stanovení, zavedení a udržování režimu fyzické ochrany v rámci státu spočívá zcela na tomto státu.
Základní zásada B: Odpovědnost při mezinárodní přepravě
Odpovědnost státu za zajištění dostatečné ochrany jaderných materiálů se vztahuje i na mezinárodní přepravu takových materiálů až do okamžiku, kdy je případně tato odpovědnost řádně přenesena na jiný stát.
Základní zásada C: Právní a regulační rámec
Stát je odpovědný za stanovení a udržování právního a regulačního rámce, kterým se řídí fyzická ochrana. Tento rámec by měl zajistit stanovení příslušných požadavků na fyzickou ochranu a obsahovat systém vyhodnocování a poskytování povolení nebo jiné postupy k udělení oprávnění. Tento rámec by měl zahrnovat systém kontrol jaderných zařízení a přepravy k ověření souladu s příslušnými požadavky a podmínkami povolení nebo jiného oprávnění a stanovit prostředky k prosazování příslušných požadavků a podmínek, včetně účinných sankcí.
Základní zásada D: Příslušný orgán
Stát by měl zřídit nebo určit příslušný orgán, který je odpovědný za provádění právního a regulačního rámce a který má odpovídající pravomoc, působnost a finanční a lidské zdroje k plnění svěřených odpovědností. Stát by měl podniknout kroky k zajištění faktické nezávislosti mezi funkcemi příslušného orgánu státu a funkcemi jakéhokoli jiného subjektu, který má na starosti podporu nebo využívání jaderné energie.
Základní zásada E: Odpovědnost držitelů povolení
Odpovědnost za zavádění různých prvků fyzické ochrany v rámci státu by měla být jasně určena. Stát by měl zajistit, aby primární odpovědnost za zavádění fyzické ochrany jaderných materiálů nebo jaderných zařízení spočívala na držitelích příslušných povolení nebo jiných oprávnění (např. provozovatelé nebo přepravci).
Základní zásada F: Kultura bezpečnosti
Všechny organizace, které se podílejí na zavádění fyzické ochrany, by měly klást patřičný důraz na kulturu bezpečnosti, její rozvoj a udržování, které jsou nutné k zajištění jejího účinného provádění v celé organizaci.
Základní zásada G: Ohrožení
Fyzická ochrana ve státě by měla vycházet ze současného vyhodnocení ohrožení v tomto státě.
Základní zásada H: Odstupňovaný přístup
Požadavky fyzické ochrany by měly být založeny na odstupňovaném přístupu s uvážením současného vyhodnocení ohrožení, míry přitažlivosti, povahy materiálu a potenciálních důsledků spojených s neoprávněným přemístěním jaderných materiálů a se sabotáží proti jaderným materiálům nebo jaderným zařízením.
Základní zásada I: Hloubková obrana
Požadavky státu na fyzickou ochranu by měly odrážet koncepci několika vrstev a metod ochrany (konstrukční nebo jiné technické, personální a organizační), které musí protivník překonat nebo obejít, aby svého cíle dosáhl.
Základní zásada J: Zabezpečování jakosti
Měla by být stanovena a zavedena politika zabezpečování jakosti a programy zabezpečování jakosti se záměrem dosáhnout jistoty, že jsou splněny konkrétní požadavky pro všechny činnosti důležité pro fyzickou ochranu.
Základní zásada K: Krizové plány
Všichni držitelé povolení a dotčené orgány by měli připravit a řádně procvičit krizové (havarijní) plány reakce na neoprávněné přemístění jaderných materiálů nebo sabotáž jaderných zařízení nebo jaderných materiálů nebo na pokusy o ně.
Základní zásada L: Důvěrnost
Stát by měl stanovit požadavky na ochranu důvěrnosti informací, jejichž neoprávněné zpřístupnění by mohlo ohrozit fyzickou ochranu jaderných materiálů a jaderných zařízení.
4.
(a) Ustanovení tohoto článku se nevztahují na žádné jaderné materiály, o kterých smluvní stát důvodně rozhodne, že nemusí podléhat režimu fyzické ochrany stanovenému podle odstavce 1, přičemž vezme v úvahu povahu takového materiálu, jeho množství, míru přitažlivosti a potenciální radiologické a jiné důsledky související s neoprávněným jednáním zaměřeným proti němu a současné vyhodnocení jeho ohrožení.
(b) Jaderné materiály, které na základě pododstavce (a) nepodléhají ustanovením tohoto článku, by měly být chráněny v souladu s postupy bezpečného zacházení.
7. Článek 5 úmluvy se nahrazuje tímto:
1. Smluvní státy stanoví a vzájemně si oznámí přímo nebo prostřednictvím Mezinárodní agentury pro atomovou energii své styčné místo pro záležitosti v oblasti působnosti úmluvy.
2. V případě krádeže, loupeže nebo jiného protiprávního zmocnění se jaderných materiálů nebo jejich věrohodné hrozby poskytnou smluvní státy v souladu se svými právními předpisy v největším možném rozsahu spolupráci a pomoc při zpětném získávání a ochraně těchto materiálů každému státu, který o to požádá. Zejména:
(a) smluvní stát učiní co možná nejrychleji vhodné kroky k informování dalších států, jež podle něho mohou být dotčeny, o každé krádeži, loupeži či protiprávním zmocnění se jaderných materiálů nebo o jejich věrohodné hrozbě a v případě potřeby k informování Mezinárodní agentury pro atomovou energii a jiných příslušných mezinárodních organizací;
(b) přitom si dotčené smluvní státy v případě potřeby vyměňují informace navzájem, s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii a s jinými příslušnými mezinárodními organizacemi s cílem ochrany ohrožených jaderných materiálů, ověření neporušenosti obalového souboru pro přepravu nebo zpětného získání protiprávně odňatých jaderných materiálů a:
(i) koordinují své úsilí diplomatickou a jinou dohodnutou cestou;
(ii) na požádání si poskytují pomoc;
(iii) zajistí navrácení jaderných materiálů odcizených nebo ztracených v důsledku výše uvedených událostí.
Způsob provádění této spolupráce určují dotčené smluvní státy.
3. V případě věrohodné hrozby sabotáže jaderných materiálů nebo jaderného zařízení nebo v případě, kdy k jejich sabotáži dojde, spolupracují smluvní státy v největším možném rozsahu v souladu se svými právními předpisy a v souladu se svými příslušnými povinnostmi podle mezinárodního práva, takto:
(a) jestliže se smluvní stát dozví o věrohodné hrozbě sabotáže jaderných materiálů nebo jaderného zařízení v jiném státě, rozhodne co nejrychleji o vhodných krocích k informování dotčeného státu a případně i Mezinárodní agentury pro atomovou energii a jiných příslušných mezinárodních organizací o takové hrozbě s cílem sabotáži zabránit;
(b) v případě, že dojde k sabotáži jaderných materiálů nebo jaderného zařízení ve smluvním státě a podle názoru tohoto státu mohou být jiné státy radiologicky zasaženy, pak tento stát, aniž jsou dotčeny jeho jiné povinnosti podle mezinárodního práva, podnikne přiměřené kroky k tomu, aby co nejdříve informoval stát nebo státy, které budou pravděpodobně radiologicky zasaženy, a v případě potřeby Mezinárodní agenturu pro atomovou energii a jiné příslušné mezinárodní organizace s cílem minimalizovat nebo zmírnit radiologické důsledky takové události;
(c) jestliže si smluvní stát vyžádá v kontextu pododstavců (a) a (b) pomoc, pak každý smluvní stát, který byl o takovou pomoc požádán, neprodleně rozhodne a oznámí žádajícímu smluvnímu státu, přímo nebo prostřednictvím Mezinárodní agentury pro atomovou energii, zda má možnost požadovanou pomoc poskytnout, a rozsah a podmínky pomoci, kterou může poskytnout;
(d) koordinace spolupráce poskytované na základě pododstavců (a) až (c) probíhá diplomatickou nebo jinou dohodnutou cestou. Prostředky uskutečňování této spolupráce určují dvoustranně nebo mnohostranně dotčené smluvní státy.
4. Smluvní státy podle potřeby spolupracují a konzultují navzájem přímo nebo prostřednictvím Mezinárodní agentury pro atomovou energii a jiných příslušných mezinárodních organizací s cílem získat poučení o navrhování, udržování a zlepšování systémů fyzické ochrany jaderných materiálů při mezinárodní přepravě.
5. Smluvní stát může v případě potřeby konzultovat a spolupracovat s jinými smluvními státy přímo nebo prostřednictvím Mezinárodní agentury pro atomovou energii a jiných příslušných mezinárodních organizací s cílem získat poučení o navrhování, udržování a zlepšování svého vnitrostátního systému fyzické ochrany jaderných zařízení a jaderných materiálů při jejich vnitrostátním používání, skladování a přepravě.
8. Článek 6 úmluvy se nahrazuje tímto:
1. Smluvní státy přijímají v souladu se svými právními předpisy vhodná opatření k ochraně důvěrnosti všech informací, které obdrží jako důvěrné na základě ustanovení této úmluvy od jiného smluvního státu nebo při své účasti na provádění této úmluvy. Pokud smluvní státy poskytnou důvěrné informace mezinárodním organizacím nebo státům, které nejsou stranami této úmluvy, učiní se kroky k zajištění ochrany důvěrnosti takových informací. Smluvní stát, který obdržel důvěrné informace od jiného smluvního státu, smí poskytnout tyto informace třetí straně pouze se souhlasem tohoto jiného smluvního státu.
2. Úmluva nepožaduje od smluvních států poskytování jakýchkoli informací, které podle jejich právních předpisů nesmějí být sdělovány nebo které by ohrozily jejich bezpečnost nebo fyzickou ochranu jaderných materiálů nebo jaderných zařízení.
9. V článku 7 úmluvy se odstavec 1 nahrazuje tímto:
1. Úmyslné spáchání:
(a) činu bez zákonného oprávnění, který představuje přijetí, držení, užívání, předání, změnu, ukládání či rozptylování jaderných materiálů a který je či může být příčinou smrti nebo těžké újmy na zdraví jakékoli osoby nebo značné škody na majetku nebo na životním prostředí;
(b) krádeže či loupeže jaderných materiálů;
(c) zpronevěry či podvodného získání jaderných materiálů;
(d) činu, který představuje přepravu, zaslání nebo přemístění jaderných materiálů do státu nebo ze státu bez zákonného oprávnění;
(e) činu namířeného proti jadernému zařízení nebo činu narušujícího provoz jaderného zařízení, kde pachatel úmyslně způsobí, nebo ví o tom, že takový čin pravděpodobně způsobí, smrt nebo těžkou újmu na zdraví jakékoli osoby nebo značnou škodu na majetku nebo na životním prostředí v důsledku ozáření nebo úniku radioaktivních látek, pokud takový čin nebude proveden v souladu s právními předpisy smluvního státu, na jehož území se jaderné zařízení nachází;
(f) činu, který představuje dožadování se jaderných materiálů pod pohrůžkou či s použitím síly nebo jakékoli jiné formy zastrašování;
(g) pohrůžky:
(i) použití jaderných materiálů ke způsobení smrti či vážné újmy na zdraví jakékoli osobě nebo závažné škody na majetku nebo na životním prostředí nebo spáchání činu popsaného v pododstavci (e), nebo
(ii) spáchání trestného činu popsaného v pododstavcích (b) a (e) k donucení fyzické či právnické osoby, mezinárodní organizace nebo státu k jakémukoli jednání nebo upuštění od něho;
(h) pokusu dopustit se jakéhokoli trestného činu popsaného v pododstavcích (a) až (e);
(i) činu, který představuje účastenství na jakémkoli trestném činu popsaném v pododstavcích (a) až (h);
(j) činu jakoukoli osobou, která organizuje nebo navádí jiné osoby ke spáchání trestného činu popsaného v pododstavcích (a) až (h); a
(k) činu, který přispívá ke spáchání jakéhokoli trestného činu popsaného v pododstavcích (a) až (h) skupinou osob, které jednají se společným záměrem. Takový čin musí být úmyslný a musí být buď:
(i) proveden se záměrem podporovat trestnou činnost nebo trestný záměr skupiny, pokud taková činnost nebo záměr zahrnují spáchání jakéhokoli trestného činu popsaného v pododstavcích (a) až (g), nebo
(ii) proveden s vědomím záměru skupiny spáchat trestný čin popsaný v pododstavcích (a) až (g),
učiní každý smluvní stát trestným činem podle svého práva.
10. Za článek 11 úmluvy se vkládají dva nové články 11A a 11B, které znějí:
Článek 11A
Žádný z trestných činů uvedených v článku 7 nesmí být pro účely vydávání osob nebo vzájemné právní pomoci považován za politický trestný čin nebo za trestný čin pojící se s politickým trestným činem nebo za politicky motivovaný trestný čin. V souladu s tím nelze žádost o vydání nebo vzájemnou právní pomoc ve věci takového trestného činu odmítnout výhradně z toho důvodu, že se jedná o politický trestný čin nebo trestný čin pojící se s politickým trestným činem nebo politicky motivovaný trestný čin.
Článek 11B
Nic v této úmluvě nelze vykládat jako uložení povinnosti vydávání osob nebo poskytnutí vzájemné právní pomoci, jestliže dožádaný smluvní stát má závažné důvody se domnívat, že žádost o vydání pro trestné činy uvedené v článku 7 nebo žádost o vzájemnou právní pomoc v souvislosti s takovými trestnými činy byla učiněna za účelem pronásledování nebo potrestání nějaké osoby z důvodu její rasy, náboženství, národnosti, etnického původu nebo politických názorů nebo že by vyhovění takové žádosti způsobilo takové osobě újmu v jejím postavení z některého z těchto důvodů.
11. Za článek 13 úmluvy se vkládá nový článek 13A, který zní:
Článek 13A
Ničím v této úmluvě není dotčeno předávání jaderné technologie pro mírové účely, které se provádí k posílení fyzické ochrany jaderných materiálů a jaderných zařízení.
12. V článku 14 úmluvy se odstavec 3 nahrazuje tímto:
3. Týká-li se trestný čin jaderných materiálů při jejich používání, skladování a přepravě uvnitř státu a údajný pachatel i jaderný materiál zůstávají na území smluvního státu, ve kterém byl trestný čin spáchán, nebo týká-li se trestný čin jaderného zařízení a údajný pachatel zůstává na území smluvního státu, ve kterém byl čin spáchán, nic v této úmluvě nelze vykládat jako požadavek, aby tento smluvní stát poskytl informace o trestním řízení vyplývajícím z takového trestného činu.
13. Článek 16 úmluvy se nahrazuje tímto:
1. Pět let po vstupu změny přijaté dne 8. července 2005 v platnost svolá depozitář konferenci smluvních států, která přezkoumá provádění této úmluvy a její přiměřenost, co se týče preambule, hlavní části a příloh z hlediska nových skutečností.
2. V obdobích ne kratších než 5 let po tomto termínu může většina smluvních států dosáhnout svolání dalších konferencí se stejným cílem tak, že depozitáři v tomto smyslu podají návrh.
14. Poznámka pod čarou b) v příloze II úmluvy se nahrazuje tímto:
b) Materiál neozářený v reaktoru nebo materiál ozářený v reaktoru, avšak při dávkovém příkonu rovnajícím se či nižším než 1 Gy/h (100 rad/h) ve vzdálenosti 1 metru bez stínění.
15. Poznámka pod čarou e) v příloze II úmluvy se nahrazuje tímto:
e) Jiné palivo, které je s ohledem na původní obsah štěpitelného materiálu před ozářením klasifikováno jako kategorie I a II, může být klasifikováno o jednu kategorii níže. pokud dávkový příkon z paliva převyšuje 1 Gy/h (100 rad/h) ve vzdálenosti 1 metru bez stínění.
****************************************************************