§ 217
Přítomnost při hlavním líčení
(1) Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele a zpravidla též za účasti prokurátora.
(2) Účast prokurátora při hlavním líčení je povinná
a) ve vazebních věcech,
b) v řízení proti mladistvému,
c) v řízení proti uprchlému,
d) rozhodne-li tak soud při předběžném projednání obžaloby.
(3) Jde-li o případ, kdy účast prokurátora při hlavním líčení je povinná, musí mít obžalovaný obhájce, ledaže by výslovně prohlásil, že si obhájce nepřeje. Obžalovaný však musí mít obhájce vždy, koná-li se řízení o trestném činu, na který stanoví zákon trest smrti nebo trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, nebo považuje-li to soud za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obžalovaného má pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
(4) V nepřítomnosti obžalovaného lze, nejde-li o řízení proti uprchlému, hlavní líčení provést jen výjimečně, a to jsou-li zde současně tyto podmínky:
a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán,
b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení (§ 7 odst. 1) vyslechnut a byla dodržena ustanovení o vznesení obvinění a o seznámení obviněného s výsledky přípravného řízení,
c) soud pro malou závažnost věci a pro jasnost důkazního materiálu má za to, že věc lze i bez přítomnosti obžalovaného spolehlivě rozhodnout.